Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<315316317318319320321322323>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

srov. I. str. 49 sl. Na př. zatiem povezú wele štrusy AlxB. 5, 22, rány boze CisMnich. 97ᵃ; nč. boží Us., rybí BartD. 76 (val.) a j., slc. božie. – Nom. akk. neutr. božá přehlas. božie atd., z býv. božьja. Na př. vrata bozie ŽKlem. 117, 20, nč. boží (slc. božie z fem.).

Plur. gen. *boží, z býv. božьjь, nedochován. Za to je novotvar božích podle pěších: bozijch daróv Štít. ř. 9ᵇ, welych lidí Pass. 72 (změněno ve welykich), proroczijch řečí Štít. ř. 40ᵃ, slov bosich AlxH. 2, 24 atd., vždycky tak a dosud.

Plur. dat. *božiem, z býv. božьjemъ masc. neutr. a božьjamъ fem., nedochováno (doklad v Sequ. k bozyem šlépějím 359 nemá váhy, poněvadž tu bývá ye m. í, na př. bozyech ryczyerzuow 356 a j.). Za to jest -ím, již v době před úžením: slibóm bozijm Štít. ř. 14ᵇ, sluhám bozym Hrad. 114ᵇ atd., dosud tak.

Plur. lok. masc. neutr. božích, z býv. božьjichъ, vždycky tak. – Fem. *božiech, z býv. božьjachъ, nedochováno, je za to -ích.

Plur. instr. masc. neutr. *boží, z býv. božьji, nedochován; za to je novotvar božími, podle pěšími: dary bozijmy Štít. ř. 6ᵇ a j., počechu welymy hlasy volati Pass. 240 atd, dosud tak. – Fem. božiemi, z býv. božьjami, trvám že nedoloženo; za to jest -ími: ptaczymy pyeſnyemy Kruml. 471ᵃ a dosud tak.

Jiné výklady ke vzoru tomuto.

V několika staropísmých dokladech je zachován tvar na pohled starožitný, proti novotvaru vůbec obyčejnému. Na př. počneš syna buozie Pass. 185 (část mladší), k bozi sluze EvOl. 23ᵇ, s sluhú bozi t. 19ᵃ, (očí sedm) jenž jsú ſedm duchu bozij t. 190ᵃ. Tu zdají se býti starožitné tvary jmenné: sg. gen. akk. syna buožie z býv. božьja, dat. k boží sluze z býv. božьju (masc.) nebo božьji (fem.), inst. s sluhú boží z býv. božь(je)ją (fem.), pl. gen. duchů boží z býv. božьji. Ale zdání toto je mylné; nejsou to tvary starožitné, nýbrž adj. boží je tu v tvaru ustrnulém , srov. ustrnulé komorníč-druh v § 292. V Pass. 110 (části mladší) psáno také sluha buoz Vincencius; buď omyl, nebo ustrnulina adjektiva téhož v tvaru jiném, vzniklém napodobením tvarů jako byly komorníč-druh, kněž-most, pln-dóm, nóv-měsiec atp.

Adjektivum kmene -ьjo, -ьja je také řadová číslovka třetí, pův. tretьjь. Tu jsou v nč. tvary na pohled opět starožitné a zvláštní ve rčeních sg. gen. půl třeťa Us., BartD 70 (val.), lok. po půl třeťu Us., BartD t., slc. pol treťa, po pol treťu. Ale jsou to novotvary, vzniklé napodobením rčení stejných: půl-desáta, po půl desátu zlatém atp.; tím vysvětluje se nepřehlasované -a, -u v koncovce měkké, a vysvětluje se koncovka krátká místo žádané dlouhé. V textech starších dokladu takového

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 22 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).