Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<276277278279280281282283284>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

jelikož nekaždé nč. adjektivum tvaru jmenného je schopno, o čemž v. § 259; v usu pak obecném jsou jen adj. bos a rád a porůznu některé jiné pravidelně náležitého tvaru jmenného, na př. mám tě rád, máme se rádi, chlapec chodí bos, děti chodí bosy, to sem jak živ neviděl atd. Us., kdežto jinde jsou za to obyčejem tvary sklonění složeného: nejsem zdravej, sestra je nemocná, děti sou veselý atp. Us. Tvarů jmenných v přívlastku bývalo i v jazyku starém velmi po skrovnu, a bývaly pravidlem jenom v omezených případech, jež vytýká skladba; z toho zachovalo se nč. na-bíle-dni. Bývalá omezenost časem se překračuje a vyskytují se příklady: bóh zatratí jazyk zloſtiw ŽKlem. 7ᵃ, na jeden dalek ostrov Pass. 608 (část mladší), město plno lidí bieše a proto chud muž hospody nejmějieše ML. 45ᵇ, (péče) ostřejši by ostra meċe Baw. 62, (bolest) horši ostra meċe t. 101, platnieno rucho Comest. 85ᵃ (platniene rucho ib.), bieše Sarepta mieſto malo t.. 160ᵃ, ukrutnost ſprawedliwa ſudcze iuste iudicantis t. 152ᵇ (jméno bohatcovo) jest w zapomenutij wieczno dano ChelčP. 168ᵃ, vinno hrozno BartD. 116 (laš.), luňska roku t., měl jest synek koně švárna Suš. 532. Z příkladů těch jsou některé omyly pisecké, jaké také jinde se vyskytují, na př. nalit drah kamen bieše Baw. 245 (má býti 8 slabik a tedy drahý m. dráh), byelo rucho AnsOp. 8 (opraveno v byele) atp. Vůbec pak jsou velice řídké (které mi jsou známy, uvedl jsem zde všecky), a pokud nejsou omyly pisecké, vznikly mylnou analogií: říkalo se na př. uzře ſmutna přietele BrigF. 57; tu je tvar jmenný smutna správný, poněvadž je v doplňku (= uzře přietele, an byl smuten); rovněž tak ve rčeních: aby měla cziſto ſrdcze od kochání v tomto světu t. j. čísto srdce BrigF. 17 a j.; na pohled zdá se, že adj. smutno, čísto tu jsou přívlastky, a podle toho zdání mohlo se tvaru jmenného dostávati druhdy také adjektivu skutečně přívlastkovému: bolest horši ostra meče atp.; a s tímto způsobem starším mohou souviseti i doklady dial.: koně švárna atp.

Jiné výklady ke skloňování tomuto.

Adjektiva zpodstatnělá a sem patřící mají sklonění náležité neomezené. Na př. pro adjektivum parno není příkladu v sg. instr., pl. gen. atd., ale zpodstatnělé parno má nejen sg. gen. parna atd., ale také sg. instr. velikým parnem, a celý plur.: veliká parna, velikých paren, velikým parnům, po velikých parnech, velikými parny Us. Podobně teplo, horko, studeno, mokro, sucho; ráno; dobro, zlo; teskno, prostrano; zeleno, modro atp.; tajno; kyselo (pokrm); mnoho, málo; stč. líb = miláček, bezden propast; neboh fem. neboha; jména vlastní, na př. Opočen a Opočno z adj. opočьnъ petrosus; osobní Zlat NekrP., Bláh Kosm. pokr. r. 1130, Mlád Háj. 8ᵇ, Such TomZ. 1416 n 135, Ščedr t. 1364 st 195, nč. příjmení

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 25 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).