aguntur secundum Judaeam et Jerusalem Ol. 3. Esdr. 8, 13; Boleslavsko, Bavorsko, Německo atd.; vojsko stč. vojska v § 151;
teskno, z adj. teskný: v téj otrapi z niež doždala bieše teſkna sobě mnoho Kat. 50;
vysoko, z adj. -ký: s vyſoka upadnúti HusPost. 102ᵇ, na výštiú na wyſoczie in exitu super summum ŽWittb. 73, 5, na wyſocie in excelsis Ol. Sir. 22, 21;
zeleno, z adj. -ný: w zelenye ruka bielá (na štítě) DalC. 73, do zelena Us.;
zlo, z adj. zlý: obecné zlo, obecného zla atd. Us., což sú zla na ně svedli AlxBM. 8, 37.
2. Některá adjektiva v tvarech jmenných prodlužují slabiku která je před koncovkou pádovou a ve sklonění složeném je krátká; na př. zdravý-zdráv, dokonalý adv. dokonále Hrub. 18ᵃ a j. Dloužení toto nejeví se důsledně ani není patrno nějaké jeho pravidlo, pročež musíme přestati na tom, že vytkneme v hojnějším počtu případy sem náležící. Dosvědčeno je dloužení na př.: malý - mál, mála, málo, z mála…, mladý - mlád…, nahý-náh…, pravý-práv…, ran ráno…, slabý-sláb…, starý-stár…, zdrav -zdráv…; dokonalý adv. dokonále, laskavý-laskávě; – čistý-číst…, jistý-jíst…, křivý-křív…, ľubý, libý-líb…, milý- míl…, pilný-pílen…,tichý-tích…, živý-žív…, znamenitý-znamenít; veliký adv. velíce, spravedlivý - spravedlív, adv. spravedlivě, lstivý - lstívě, lživý - lžívě, hněvivý- hněvívě atp.; – dobrý – dóbr…‚ tuhý adv. túze; atd. Doklady viz v § násl. Nestejnosti, které se tu vyskytují, vysvětliti lze rušivou analogií; na př. vedle právě je také pravě (s významem rozlišeným), ono podle práv, toto podle pravý, a podobně míle a mile atd. K tomu je připomenouti, že ve spojení s ne- zdloužení někdy nebývá: k rád je z pravidla nerad, rádi-neradi, číst-nečist, czijſt Ben. Lev. 13, 6 a j. a neczyſt t. Num. 19, 16 a j.
Některá jednotlivá adjektiva tohoto skupení.
259. Má býti ještě ukázáno, kterak schopnosti ke skloňování jmennému ubývá při adjektivech jednotlivých. Úkol ten podrobně vykonati náleží historickému slovníku; v tvarosloví bude dosti, když ukážeme, že vytčená schopnost byla v jazyku starším vůbec větší a kterak se časem víc a víc omezuje.
K tomu konci následuje nejprve malá sbírka příkladů z jazyka staršího. V nich také k tomu hleděno, čím tvary tyto v době starší se liší od způsobu pozdějšího anebo co vůbec mají na sobě pozoruhodného: býváť někdy tvar sám sebou poněkud zvláštní, na př. medl a mdel, opatren a opateren; jindy rčení jistá mají býti vytknuta, ve kterých tvar jmenný bývá, na př. číst niti a j.; jindy kvantita, na př. stár, číst, křív, křívě aj.
