Du. gen. lok. -ovú, -inú: (sv. Barbora) otczowuu rukú zbyla Pass. 20, z rukú Sſalomúnowú Ben. 3. Reg. 11, 31.
Du. dat. instr. sklonění jmenného nedosvědčen; – sklonění složeného -ovýma, -inýma: k kolenoma geziſſowyma Koř. Luk. 5, 8.
239. Plur. nom. masc. (životných) -ovi, -ini: Vlastislavovi dědici DalJ. 22 rkp. ZP, synové Benyaminowi Br. Num. 26, 38, synové ewyny Lvov. 67ᵃ, synové leuiny Ol. Num. 18, 23 atd., nč. královi, matčini Us. spis., sósedovi psi chrom. 276, súsedovi BartD. 22 (zlin.) a j., synovi Hatt. slc. 86.
Podle sklonění složeného a odchylkou pravopisnou: učedlníci Kryſtowý Beck. 1, 5.
Plur. nom. masc. (neživ.), akk. masc. a nom. akk. fem. –ovy, -iny: čeledi Rubenowy Br. Num. 26, 7 atd., nč. královy, matčiny Us., súsedovy BartD. 22 (zlin.) a j., tatinkovy Btch. 376 (dbeč.), sósedovë psë, sósedovë krávë chrom. 276; – podle sklonění složeného: Kalwjnowé smyšlénky Beck. 1, 441, slzy mníchowý t. 2, 332.
Plur. nom. akk. neutr. -ova, -ina: slova yſayaſſowa Mat. 1 atd., nč. králova, matčina Us. spis.; v dial. sósedovë řibjata chrom. 276, -ovë = -ovy, je fem. za neutr.; – podle sklonění složeného: slova Kryſtowá Beck. 3, 38 a j., králový slova, matčiný slova Us. ob. (fem. za neutr.).
240. Plur. gen. tvaru jmenného je v těchto příkladech -óv: jež sě stalo v Čechách nenie (nyní) kdež přívuzných kralow nenie Jid. 13 (nom. přívuzní královi, gen. přívuzných králóv, dat. přívuzným královým atd.), střěly tvé padnú v srdcě nepřátel kralow inimicorum regis ŽKlem. 44, 6 (nom.nepřietelé královi, gen. nepřátel králóv atd.). Šafařík v Poč. 52 uvádí ještě ze Zj.: desět vítězóv korun. – Pravidlem jsou vždy a dosud tvary podle sklonění složeného -ových, -iných.
241. Plur. dat. O tvarech jmenných Novákovům atp. viz § násl. – Pravidlem jsou vždy a dosud tvary složené -ovým, -iným.
242. Plur. lok. O tvaru Davidovech v. § 244 č. 3. – Pravidlem jsou vždy a dosud tvary -ových, -iných.
243. Plur. instr. Tvary jmenné jsou jen masc. a neutr. v dokladech: ustanovili ste krále Abimelecha nad bydliteli ſychemowy super habitatores Sichem Ol. Soudc. 9, 18, slovy Israhelovy vzhrdav Israel verba despiciens t. 11, 20 (podle ČČMus. 1864, 147), (lid) i kralowi vrzedniky vzhrda Comest. 201ᵇ, s lety Saulowy t. 129ᵇ, přijímajíc to pozdravenie ústy andělovy rkp. Mikul. (podle Jirečkovy Hymnologie 3); srov. § 244 č. 3. – Pravidlem proti těmto velice řídkým zvláštnostem jsou vždycky a dosud tvary složené -ovými, -inými.
