šátka hedbávného Suš. 130, do šátečka Suš. 49, z listka t. 50, z listečka t. 196, fěrtouška t. 136, do bočka t. 149, ze žbánka t. 445, u hajka t. 199, s břeha t. 177, do hroba t. 79, od hlada t. 550, svého prsta t. 26, s mosta t. 139, z Jordana t. 28, toho hrozna t. 50, žbána t. 163, nemám čluna t. 164, na roh stola t. 148, do kočara t. 97, zlatého pohára t. 48, okolo voza t. 239 atd.
V textech staromoravských nejeví se gen. -a v takové převaze proti gen. –u; čte se tu na př. bez daru OlMüllB. 618, toho czyaſſu EvVíd. Mat. 15, 28, z ſudu t. j. súdu t. Jan. 16, 8 vedle z ſuda t. 16, 11, do chrámu t. 8, 2, biechu naplněni hnyewu t. Luk. 4, 28, z hrobu t. Jan. 20, 2 atd. Podle toho podobá se mi, že novomoravské genitivy -a, které tu jsou přes míru západočeskou, nejsou z doby staré, nýbrž že některé a snad mnohé z nich jsou původu novějšího: byl na př. i stmor. gen. hrobu, ale ustoupil tvaru analogií vzniklému hroba atd.
K tomu ukazují také výrazy dialektické od-hłady BartD. 34 (slov.), z-předy, ze-zady t. 85 (val.), s-předy, od-spody t. 104 (laš.). Vyvinuly se kontaminací způsobem I, 257 vyloženým: jest tedy pro ně předpokládati tvary starší -u, od-hładu, z-předu, ze-zadu atd., srov. ſprziedu y z zadu Ol. 2. Par. 13,14, s przedu y s zadu t. 1. Par. 19, 20 atd.; nynější mor. od-hłada, dosvědčené u Suš. 550 a j., nebylo tedy vždycky a všeobecně v užívání, nýbrž býval taký moravský gen. hładu atd.
Srov. sing. gen. při vzoru oráč atd. v § 56.
29. Sing. dat. chlapu, dubu; -ovi.
1. Koncovka -u je koncovka vlastní a vyskytuje se vždycky: stč. chlapu, dubu, nč. též. V nář. han. jest ovšem -u změněno v -o, srov. I. 258; na př. radš mě páno Boho poručte Suš. 577, páno Boho t. 365.
Ve výrazu adverbialním k-večerú vyvinula se odchylka v kvantitě : k weczeruv ad vesperam Pror. Jer. 5, 6, k weczerú Ol. Ex. 12, 6, Ben. Lev. 23, 5 a j. (často v Ben.), k weczerau vítr se počal tišiti Pref. 7, k wečerau Br. Gen. 24, 63, t. 24, 11 a j. (často v Br.), nč. k večerou, dial. k večerú BartD. 56 (dol.), k víčerú t. 8 (zlin.). Rovněž tak k-posledú, -ou: žni k posledou zejtra mne odvezou Čelak. Slov. písně III. 31. Výrazy k-večeru, k-posledu sklesly v adverbia, tím vytrhly se ze spojení s dat. chlapu atd. a koncovka jejich -u podlehla změně mimořádné, zdloužena v -ú, -au, -ou.
O dial. dat. k-obrazi v. § 48 č. 7.
2. Koncovka -ovi přejala se sem ze sklonění ŭ-kmenův a vyskýtá se u jmen životných v době starší často, v nářečích nynějších převahou a dílem z pravidla; na př. dawidowi ŽGloss. 88, 36, Žklem. t., hoſpodynowi ŽWittb. 95, 7, orlowy t. 102, 5,pellikanowy t. 101, 7, tomu beranovi AlxB. 6, 40 atd., nč. chlapovi Us., chlapovi BartD. 17 (zlin.), t. 66
