pětidcát (loket) wſſirzi jej (koráb) učiníš Ol. Gen. 6, 15, oltář dvúdcát (loket) wſſyrzi Ol. 2. Par. 4, 1, wſſyři třich prstův Beck. 2, 82, jmajíce na ſſirz a wyſs puol druhého lokte Ol. Ex. 37, 1, (stuol) majíce na ſſirz loket a na wyſoſt loket a puol t. 25, 23, na ſſirz paddesát loket t. 27, 18, změřil jest ten dóm na ſyrz i na wyſoſt Alb. 88ᵃ, na ſſirz i na del Lobk. 6ᵇ, na del i na ſyrz Pulk. 4ᵇ, na ſſirz Zrc. 8ᵃ a Ol. Ex. 26, 16 a j., na ſſýř Háj. herb. 64ᵇ a j., VelKal. 167; – nč. z-šíří, z-šíři, v-šíři, v-šíř, na-šíř atd.;
tiežu: z-tíží, na př. ztijžij Háj. herb. 4ᵃ a j., vyňav naušnici ztijžj łotu Br. Gen. 24, 22, půl lotu z tíží Vel. Jg. s tíží jednoho zrna (m. z tíži) Rosa Jg.; – nč. z-tíží, z-tíži;
tlúšču: vz-tlúšti, z-tlúšti, z-tlúští, na-tlúšť; na př. vezmi dřěvce jako prst wſtluſty Chir. 169ᵃ, – dvanácte loket z tluſſti Ol. 3. Reg. 7, 15, křížek na prst z tluſſtij Lobk. 8ᵇ, puol druhého lokte z tluſſtij t. 100ᵃ, kus kříže dobře prstu z tluſſtij t. 34ᵃ, puol lokte z tlauſſtij t. 104ᵇ, z tlauſſtij VelKal. 312, – puol druhého lokte na tlauſſt Lobk. 98ᵃ; – nč. z-tlouští, z-tloušti;
vieču; vz-vieci, z-vieci; na př. dietky piedi wzwietczi ad mensuram palmae Pror. Ol. Jer. Lament. 2, 20, – (chrám) čtyřidcěti loket byl zwieczy před dveřmi Ol. 3. Reg. 6, 17, desět loket zwieczy Ol. 2. Reg. 6, 25, insule z wijeczy vuokol 30 mil Lobk. 29ᵃ, mramorovými kusy jako pěst z wijeczy t. 104ᵃ, vitriolum zwyeczy jako jeden bobek Chir. 216ᵇ; – nč. z-vící, z-víci;
výšu: vz-výši, z-výš, z-výší, na výš; na př. ta (věžě) buď wz wyſſy až do nebe DalC. 1, sto loket wz wyſſi Ol. 3. Reg. 7, 2, oltář desieti loktóv wz wyſſy Ol. 2. Par. 4, 1, – osm šlepějí wzwiſſ Zrc. 8ᵃ, – dva lokti zwyſſ Pass. 342, – asa dva lokte zwyſſij Lobk. 103ᵃ, hrob jest z weyſſij čtyři pídi Pref. 37, z wýſſý Háj. herb. 115ᵃ, učiníš oltář dwa lokty na wyſs Ol. Ex. 30, 2, jmajíce na ſſirz a na wyſs puoldruhého lokte t. 37, 1, na wyſs Háj. herb. 28ᵃ; – nč. z-výší, z-výši, na výš atd.
8. Substantiva vánocě, letnicě, hromnicě jsou pluralia rodu ženského a skloňují se jako dušě; časem odchylují se odtud a přejímají ze vzoru jmen místních -ice stč. -ici, Lobkovice atp. (§ 70), koncovky těch pádů, ve kterých se liší pluraly Lobkovice a duše, a s tím spolu i mužský rod. Na př.:
nom. akk. -cě, ob wanoczie Pulk. 111ᵇ, přěs wanoczie t. 87ᵃ. (Přěmysl) wanoczie okvasil t. 148ᵇ, když na letnyczye viděla sv. ducha poslánie Hrad. 73ᵃ, na letnycze Pulk. 96ᵃ, na hromnycze t. 155ᵃ, na hrompnice Půh. 1, 263, vánoce hromnice letnice Nejedlý Gr. 143 a Us.;
gen. -c, od wanocz Štít. uč. 3ᵇ, KolEE. 354ᵃ (1689), vánoc hromnic letnic Us.;
dat. -ciem, -cím, k wanoczym příštím KolČČ. 314ᵇ (1560), k hromnicím
