Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<789101112131415>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

ze staršího (baltoslov.) -uu̯-im, kdež -im je přípona akk. nahoře vyložená (střídnice za -).

Kmeny mají touž příponu -m, koncovka je tedy -ĭm, na př. lit nakti, ř. ὄφτv, skr. avim atd., pův. oṷi-m. Do slovanštiny je z toho pravidelné , stsl. gostь, kostь, č. host, kost.

Kmeny mužské -n mají za příponu střídnici za m, na př. ř. πομέι-α, lat. homin-em atd.; tedy baltoslov. -im, a z toho slov. -ь, kamen-ь č. kámen.

Kmeny -r mají koncovku , stsl. materь č. máteř, proti ř. µητες-α atd. Výklad je týž, jako při v sg. akk. kamen-ь, totiž z baltoslov. -im atd.

Kmeny -nt mají ve slovanštině sg. akk. masc. -ь, na př. part. stsl. veząštь stč. vezúc vehentem. Koncovka může tu býti z kmene rozšířeného -i̭ o, jako v sg. akk. oračь, anebo z příp. -im (baltoslov., za -m̥). Z tohoto mělo by býti psl. a stsl. vezątь, č. vezút, shodné s lit. vežant-į; ale jest stsl. veząštь č. vezúc, což ukazuje k psl. vezątjь. Odchylné -tj- místo -t-, které se tu vidí, mohlo vzniknouti podle pádů jiných, kde bylo právem.

Kmeny ostatní jsou tu bez přípony pádové a jejich akk. sg. jestejný s nom.

Sing. gen. má přípony -s,-es, -os, na př. ř. χώς-α lit. žemė-s, lat. matris m. matr-es, ř. μητr-ός.

Kmeny -o mají v slovanštině gen. -a; stsl. raba, mêsta, orača, moŕa, č. chlapa, města atd. To však není tvar původně genitivní, nýbrž je to bezpochyby býv. ablativ -ōd, skr. -ād (āt), vzatý do funkce genitivní, na př. ablativ stlat. Gnaivōd = Gnaeo, meritōd = merito, skr. vrkāt atd. (srov. Hatt. ČČMus. 1857, 250 a j.; Fr. Müller. Revue de linguistique 1870, Listy filol. 1874, 78; Brugm. I. 524, II. 586 a 591; Zubatý Jag. Arch. 13,602).

Kmeny -a. Tvrdé mají gen. -y, původu dosud temného. Měkké mají v stsl. koncovku –ę, dušę atd., a tu jest předpokládati také pro jihoslovanštinu ostatní. Naproti tomu jsou v slovanštině severovýchodní (rus.) a severozápadní (česk., luž. a pol.) tvary, pro které jest předpokládati starší -ê, srov. I. str. 49 sl.; toto je podle prof. Zubatého střídnice za koncovku -iā-s, srov. stlat. gen. viās, familiās.

Kmeny měly někdy příponu -s a při tom koncovku kmenovou stupňovánu tu v -eṷ, tu v -oṷ; z tvaru takového, pův. sūneṷ-s n. sūnoṷ-s vyvinul se pravidelně také gen. psl. synu.

Kmeny mají příponu -es; byl tedy gen. sṷekrū-es, z toho se stalo sṷekruṷ-es a dále pravidelné slov. svekrъve.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).