na púšč. Lam5,10 Kuožě našě jako sěnná hruobě užhla sě jest od nečasuov hledajících. Lam5,11 S ženami v Sion bezděky sú léhali a s pannami v městech v judských. Lam5,12 Kniežata za ruku sú věšána, obličěji starost sú sě nezastyděli. Lam5,13 S mladečky nestydlivě sú hřěšili a děti na dřievie padaly, točíš umieraly. Lam5,14 Starých u branách nestálo, mladcóv v tance hrajících. Lam5,15 Minula jest radost srdcě našeho, obrátil sě jest u pláč tanec náš. Lam5,16 Spadla jest koruna hlavy našie, běda nám, neb smy shřěšili. Lam5,17 Protož truchlo sě jest učinilo srdce naše, proto sta sě zatmile oči našě. Lam5,18 Pro horu Sion, neb jest zmisala, lišky chodily sú na nie. Lam5,19 Ale ty, hospodine, na věky ostaneš a stolicě tvá od národa do národa. Lam5,20 Proč na věky zapoměneš nás a opustíš ny na dlúho dní? Lam5,21 Obrať ny, hospodine, k sobě a obrátíme sě, obnov dni našě jako od počátka. Lam5,22 Ale zamietajě zapudil si ny, rozhněval si sě proti nám násilně. Dokonalo sě nařiekanie Jeremiášovo.