lichvy, což jemu bylo vzešlo. Ale Jakub hned odřekl 10 kop šafáři škodám a lichvě odepřel řka, že by chtěl přísahu obdržeti, že jest neslíbil škod platiti. Tehda vzem šafář 10 kop, o škodách řeči neučiniv odšel jest s města. To vida Jakub, řekl rychtáři a konšelóm, že hotov jest vedlé spravedlnosti Pavlovi odpoviedati ze škod i z jiného z čeho by jej vinil, žádaje, aby jemu to listem vzkázali k miestu, kdež bydléše, jakož sú i učinili, ale Pavel mlče potom po několika nedělách dva měštěníny toho města, kdež jest Jakub bydlil, nalez je v miestě obydlé svého, rychtářem jest je obstavil, jenž slíbivše v čas jím uložený postaviti se, svobodni sú puštěni. A když již čas byl pominul a oni se nepostavili, opět jiní z téhož města sú obstaveni, kteřížto nechavše tu koní i jiného statku svého, vrátivše se do města svého, žalovali sú na Jakuba a na jiné prve stavenie, aby statek jich obstavený vypravili a zprostili. Též i prvnějšie obstavenie žádali sú, aby vedlé práva Jakubem byli vypraveni. I otázka jest, kto poslednější stavené má vyprostiti. Odpověd k tomu, že ta otázka viece přísluší k skutku nežli ku právu, nebo poněvadž Jakub hotov jest byl právu obvyknúti, ani prvních ani posledních nevysvobodí. Ale Pavel, jenž jest první i poslední obstavil, neprávě rozumně zavázán jest ke všelijaké jich potřebnosti, nebo měl jest práva prositi na Jakubovi u příbytku jeho, i že jest toho učiniti pohrdal, neprávě k stavování pospiešil jest, ano jemu prve právo nebylo odepřeno na Jakuba v miestě obydlé jeho.
Statek obžalovaného muož obstaven býti na právě jako on sám
Když jednomu měštěnínu obilé jeho v druhém městě pro dluh bylo jest obstaveno, usúzeno jest, že jakož jistec {jistec jistce muož ostaviti na každém právě}marginální přípisek mladší rukou muož dlužníka v každém právě, v němž by jej osobně zastihl, pro dluh obstaviti, též také muož i statek jeho zastaviti, a dlužník má k súdu přijíti a zbožie nebo statek vypravuje k žalobě odpoviedati.
