za právu pokutu rychtáři má dáti.
O stavování a přiznání a odepření koně téhož
Příhoda jest taková, když jest kuoň staven a ač na čtvrtého přišel, jenž by měl z něho odpoviedati, týž v svém příbytku před lidmi věrohodnými a konšely odepřel jest řka, že jeho kuoň nenie, a potom stoje před súdem řekl, že pro ostříhanie kuoň tak jest proměněn, že sem jeho dřieve nepoznal, ale již nynie po jistých znameních plnějí jsa naučen vyznal jest, že by byl jeho. I jest otázka od strany odporné, bylo li by na škodu právu jeho takového vyznánie změněného. O tom tak jest zuostáno, {seznání v soudu jest mocnější než krom súdu}marginální přípisek mladší rukou že zapřenie koně kromě súdu učiněné nenie ke škodě potom se k němu v súdu přiznávajíciemu. Nebo má li vyznánie škoditi vyznavateli, potřebie jest, aby vědomě a neomylně vyznával, nebo jinak vyznánie nenie jemu ke škodě, toliko když před odsudkem řekl by, že se omýlil.
O stavovánie koně
Jeden známý prodal jest kuoň některému hosti, jenž po malém času na jiném právě jest obstaven. Tehda přišed host k dřieve řečenému známému, povolal jest jeho, aby jda s ním vypravil by kuoň obstavený, kterýžto nepovoliv jemu, řekl jest: však sedím pod zdejším právem, přiveď mi sem kuoň. Jemuž host odpovědě, že toho nikoli nemuož učiniti, protože miesto, kdež jest kuoň staven, užívá práva majdburského a tam jej chovají, kterýžto kuoň tu tak dlúho chován má býti, dokudž pře toho stavenie miesta by nevzalo, i že ten, ktož kuoň kúpil, súkopa nemohl postaviti, ztratil jest kuoň, protož otázka jest, ta škoda na koho má přijíti.
Na to odsúzenie takové jest, že na prodávajícieho, nebo poněvadž kupec {prodavač}marginální přípisek mladší rukou toho koně nechtěl jest přijíti k miestu, kdež majdburského práva užívají, a ne toho práva, pod kterýmž prodavač má obydlé. Tehda vinnovat jest kupujíciemu ku přítomnosti i k zaplacení koně, a při tom znamenaj, že žalobník i obžalovaný obyčeje a práva miesta, v nichž se súdí, měli by zachovávati, ač by
