a najnižšie hnú sě, totíš nebe ohnivé a země, jakožto toto kolečko ukazuje.
O lidských letorách
Pravokrevný
Již tuto bude psáno o lidských letorách, jemuž mnozí, ale nedobřě, řiekají přirozenie. I chci najprv psáti o pravokrevné letořě, totíš ktož jest pravokrevný. Protož znamenaj, že pravokrevná letora jest najlepšie a najrozkošnějšie mezi jinými letorami. A jsú čtyři letory, totíš pravokrevnost, pěnohorkost, kalostudnost, vodokrevnost, z nichž každá móže trojím obyčejem býti poznána, totíš tvářností, barvú a mravy. A proto slove člověk pravokrevný, neb v něm nad jiné letory krev mnohá panuje. Pravokrevný jest dobrého rozumu, ale zlé paměti a žádá mnoho žen a móž mnoho smilniti. A když nemiluje žen, tehdy sě na dno roznemóž. Neb má rozkošnú krev, vždy milovati hotový jest, […]text doplněný editorem[16]text pokračuje na fol. 58r
Nebe ohnivé, v tom jsú svatí a nikdy sě nehne.
Nebe prvé hnutové a hne sě za den a za noc od východu slunce až do západu a též zasě a všecky jiné okroty pojímá s sebú.
Nebe křišťálové, totíš hvězdné ve stu letech hne sě jedniem stupněm proti prvniemu hnutovému nebi.
Okrota Hladoletova skoná běh svój ve třidcěti letech proti prvému hnutovému nebi.
Okrota Králomocova skoná běh svój ve dvanácti letech.
Okrota Smrtnošova skoná běh svój ve dvú letú a ve čtvrti hodině.
Slunce skoná běh svój v rocě.
Ctitel skoná běh svój ve třech stech a čtyřidcěti a osmi dnech.
Dobropán skoná běh svój jako Ctitel bez desěti dní.
Měsiec skoná běh svój ve čtyřech nedělech.
Oheň
Povětřie. Voda
Země
