a časté, že neumělý častokrát sě posmievá umělejšiemu a blázen múdřejšiemu.
I die Ipokras: Přirozenie lidské neproměňuje sě, ale letora často změňuje sě. A což jest člověku přirozeného, pro nic ho neostane, ale častokrát k veliké škodě přivede. A k tomu sě takto Galienus přimlúvá a řka: Přirozenie člověčie nepromění sě, leč nemóž anebo jiný nedostatek co přeruší. A to sě často dá věděti. Neb mnohokrát pěkná barva lidská pro nedostatek zbožie neb těla trpě núzi, musí proměniti sě, neb větčí nedostatek činí muku, ale hojnost všeho rodí pýchu. A také nedostatek jiedla a pitie, usušuje sě tělo a barvu kazí, ale hojnost pokrmu žádost smilstva přivodí. A tak přirozenie lidské člověkem panuje a po všěch jeho údech zpravuje.
Také věz, že komuž sě zdá ve snách mnoho o povětří, že jest letory aneb přirozenie pravokrevného, komu o ohni, jest letory pěnohorké, komu o vodách, jest letory vodokrevné, komu o zemských věcech, jest letory kalostudné. A tak jest konec o těch čtyřech letorách etc.cizojazyčný text
| Elementumcizojazyčný text | Živel |
| Sangvineacizojazyčný text | Pravokrev |
| Coleracizojazyčný text | Pěnohorkost |
| Flecmacizojazyčný text | Vodokrev |
| Melancoliacizojazyčný text | Kalostudnost |
| Complexiocizojazyčný text | Letora etc.cizojazyčný text |
O přirození člověčiem vedlé postavy jeho tuto sě píše
Člověk jest jako strom podvrácený. Neb hlava u člověka i s vlasy jest jako kořen u stromu, totíš u stojitého dřěva, a ruce i s nohama jsú jako větvie. Jediné člověk sám ze všěch živon jest znositého života na znamenie, že jakož jest přiemého života, takež aby byl přiemého úmysla. A také proto, aby všicku svú mysl zhuoru k Bohu do nebes nesl. A také proto, že v jiných živonách jest přieliš matery zemské, jenž dolóv tiehne, a nenie horko v nich pozdvihujície, jakož jest v člověku. A částky života člověčieho mají podobenstvie tohoto světa. Neb takáž šíř jest mezi dalšíma prstoma v obú rukú, jakž vysokost jest od vrchu hlavy až do pat.
Tělo člověčie jest stvořeno ze čtyř živlóv. Země sě ukazuje v kostech a v mase. Voda v mokrostech, totíš v krevnosti, vodokrevnosti, v pěnohorkosti, v kalostudnosti. Povětřie jest v plíciech, a protož plícě vždy sě hýbí. Neb plícě větrník srdce jest, aby sě velikým horkem nerozpustilo. A oheň jest v srdci, a protož zezpod jest široké a svrchu špičaté, maje někaké podobenstvie ohně. A tak život člověčí má rozdiel a zpósob divný mezi svými údy. A ten zpósob rozličný údóv rozličné žádosti, obyčeje a nravy v lidech ukazuje. O němž pořád, od hlavy počna, budu psáti.
