zasmála, nebeská trúba pozvučala, všech anjelských kóróv zbor se poradoval a všeho světa tváři jsú se obveselily.“ Třetie slušie věděti, že jest hospodin s velikým množstvím anjelóv a s velikými zástupy duší na nebesa vstúpil. O tom píše svatý Dyonisius a takto řka, že sú anjelé někteří vidúce, ano král nebeský do nebes mocně jde svého svatého božstvie mocí, mezi sebú divíce se tázáchu a řkúce: „I kto jest tento, ješto jde z světa s velikú říší, k tomu krvavého vězně mocně s sebú vede z předpeklé?“ Jimžto hospodin vece a řka: „Já jsem, ješto, ó, spravedlnost mluvím, aj toť k vám přišel sem.“ Druzí jeho anjelé tázali, takto řkúc: „Milý hospodine, proč jest červené rúcho tvé na tobě jakožto těch, ješto lisicí dávie?“ Jimžto hospodin vece: „Takto lisicíť sem sám dávil.“ Neboť jest měl hospodin rúcho krvavé, totižto své tělo svaté svú svatú krví zkrvavené pro nás, pro hříšné lidi. Nebo jakožto praví svatý Beda, že král nebeský se všemi jiezvami na nebesa vstúpil, jenžto rány světlé nic jemu neškodily, ale jakožto sluneční paprslci od něho sú se stkvěli. Jenžto rány až do súdného dne chová, aby to tito, ještoť budú od božie tváři odlúčeni, zjevně vidúc, své spravedlivé odsúzenie poznali, k tomu toto dobří vidúc milostivé své vykúpenie, milému bohu z toho děkovali vždy na věky věkóm. Amen.
Skonává se osmá kapitola o svatém Duchu a o svaté Trojici, vše spolu se píše
Dávních mudrcóv propověděnie, žeť nic bludnějšieho nenie, než tuto drželivost u srdci jmieti, ktož chce všeho rozumu dosieci, jehožto žádnými rozumy nemohú obklíčiti. O tom praví všickni staří mistři, že což jest o svaté Trojici psáno, toť jest výše všeho světa rozumóv, ani o tom mohú příklady přirození býti, ani se to móže kterým přirozením dokázati, ani smysly svými toho ohraditi, jedno svú věrú spravedlivú z pravého srdce v duši schrániti. Nebo ta převysoká trojnost tak se v sobě trojí a kterak se v sobě sjednává nebo kterým li činem syn od otce a Duch svatý od otce i od syna pocházie, jakož o tom kolivěk mistři píší, avšakť o tom nikda nemohú konati, ale vždyť to v jedné boží moci to zóstavují, protož toto vždy v pravé vieře držie, Otec, Syn a Duch svatý, toť jest vše jediný hospodin. Protož však dalekými činy pod přikrytými skutky skrytě rozličná podobenstvie divy buoh Otec jest ukázal, jenžť z té svaté trojnosti Duch svatý pocházie, jenžto jako v své postavě božské svú moc světu ukazuje. To ukázanie rozličně
