vstane.“ I smútichu sě úřitně.
Mt17,23 A když přijidú do Kafarnaum, tehdy přistúpichu ti, ješto mýtné bráchu, ku Petrovi a řkúce: „Váš mistr neplatí mýtného?“ Mt17,24 Otpovědě: „Ovšem.“ A když vjide v duom, uteče sě jeho Ježíš řka: „Co sě tobě vidí, Šimone? Králi zemščí ot kterých berú dan nebo úrok: ot svých li synóv, čili ot cizích?“ Mt17,25 I vecě on: „Ot cizích.“ I vecě jemu Ježíš: „Tehdy jsú svobodni synové. Mt17,26 Ale abychom jich nepohoršili, jdi k moři a vrz udici a tu rybu, kteráž sě najprvé přijme, vezmi, a otevra jejie usta, nalezneš závažie střiebra. A to vezma, dajž jim za mě a za sě.“
[XVIII.]text doplněný editorem
Mt18,1 V tu hodinu přistúpichu učedlníci k Ježíšovi řkúce: „Kto jest věcší v království nebeském?“ Mt18,2 Tehdy přivolav Ježíš pacholíčka, postaviv jej mezi nimi Mt18,3 a řka: „Věrně vám pravi, neobrátíte li sě a nebudete jako pacholíčkové, nevejdete do královstvie nebeského. Mt18,4 Protož ktož kuoli sě pokoří jako tento pacholíček, ten jest věcší v království nebeském. Mt18,5 A ktož přijme takéhož jednoho pacholíčka ve jmě mé, mě přijme. Mt18,6 Ale ktož pohorší jednoho z těchto najmenších, ješto u mě věřie, hodno jest, aby byl přivázán žrnov osličí k jeho hrdlu i utopen v hlubině mořskéj. Mt18,7 Běda světu od pohoršenie! Nebo jest potřěbie, aby přišlo pohoršenie, ale však běda tomu člověku, jímžto pohoršenie přijde. Mt18,8 Pakli ruka tvá pohoršije tebe, utni ju a vrz od sebe. Dobro jest tobě do věčného života vjíti jsúce mdlým nebo belhavým, nežli by jmajě dvě rucě nebo dvě nozě byl uvržen u věčný plamen. Mt18,9 Pakli oko tvé pohoršije tebe, vylup je a vrz od sebe. Dobro jest tobě s jedniem okem vjíti do věčného živuota, nežli by jmajě dvě ocě byl uvržen u plamen ohněvý. Mt18,10 Vizte, abyšte nehrdali ižádným z těchto najmenších. Nebo pravi vám, že jich andělové v nebesiech ústavně vidie tvář otcě mého, jenž jest v nebesiech. Mt18,11 Proto jest přišel syn člověčí chtě spasiti, což jest zahynulo. Mt18,12 Co sě vám vidí? Bude li kto jmieti sto ovec a zablúdí z nich jedna, však nechajě devietidcát a devieti na púšči, pójde té hledat, kteráž jest zablúdila? Mt18,13 A přihodí li sě, že ju nalezne, věrně vám pravi, že bude jú vesel viece nežli devietidcát a devieti, ješto sú nezablúdily. Mt18,14 Takež nenie vuole přěd vaším otcem, jenž jest v nebesiech, by jediný zhynul z těchto najmenších.“
Mt18,15 „Pakli shřěší nad tobú tvuoj bratr, jdi a potreskci jeho mezi sebú a mezi jím samiem; uposlúchá li tebe, získal jsi bratra svého. Mt18,16 Pakli tebe neuposlúchá, přijmi s sobú jednoho nebo dva, ať v ustech dvú svědkú nebo tří sstojí všeliké slovuo. Mt18,17 Pakli jich neuposlúchá, pověz obci. Pakli obcě neuposlúchá, buď tobě jako ktos odkuds neustavičný. Mt18,18 Věrně vám pravi, což kuoli sviežete na zemi, bude svázáno i v nebi. A což kuoli rozviežete na zemi, bude rozvázáno i v nebi. Mt18,19 Opět vám pravi, když z vás dva povolíta sobě na zemi o všelikéj věci, kteréž kuoli prosiece, stane sě jima od mého otcě, jenž jest v nebesiech. Mt18,20 Nebo kdež dva nebo třie sejdú sě ve jmě mé, tu jsem já mezi nimi.“
Mt18,21 Tehdy přistúpiv k ňemu Petr, povědě: „Hospodine, kolikrát shřěší nade mnú muoj bratr, a odpustím jemu? Až li sedmkrát?“ Mt18,22 Vecě jemu Ježíš: „Nepravi tobě sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát. Mt18,23 Proto jest přirovnáno
