v závist všěm pro mé jmě. Ale kto sstojí až do skončěnie, ten bude spasen.“
Mt10,23 „Když sě vám budú protiviti v jednom městě, utecte do jiného. Věrně vám pravi, nedokonáte měst izrahelských, až příde syn člověčí. Mt10,24 Nenie učenník nad svým mistrem ani panošě nad svým pánem. Mt10,25 Duosti buď učedlníku, aby byl jako jeho mistr a panošě jako jeho pán. Když jsú hospodářě nazvali Belzebubem, čím viece jeho podruhy? Mt10,26 Proto sě jich nebojte. Nebo nicož nenie tak skryté, by sě nezjěvilo, i tajné, by sě nevzvědělo. Mt10,27 Což já vám pravi ve tmách, pravte na světle, a co v ucho slyšíte, kažte po střěchách. Mt10,28 A neroďte sě jich báti, ješto zabíjějí tělo, ale dušě zabiti nemohú. Ale viece sě toho buojte, jenž muože duši i tělo poslati u věčný plamen. Mt10,29 Však dva vrabcě prodávají za šart, a jeden z ní neupadne na zemi bez vašeho otcě. Mt10,30 A všickni vlasi na vašiej hlavě zečteni jsú. Mt10,31 Protož nebuojte sě, nebo vy ste lepší mnohých vrabcóv. Mt10,32 A každý, kto mě přizná přěd lidmi, já jeho přiznám přěd mým otcem, jenž jest v nebesiech. Mt10,33 Ale kto mne zapří přěd lidmi, a já jeho zapřím přěd mým otcem, jenž jest v nebesiech. Mt10,34 Neroďte posuzovati, bych přišel, chtě poslati mír v zemi. Nepřišel jsem, chtě poslati mír, ale meč. Mt10,35 Neb jsem přišel, chtě otkodlúčiti člověka proti svému otci a dceru proti svéj mateři a nevěstu proti svéj svekřě, Mt10,36 a budú nepřietelé člověku jeho podruzi. Mt10,37 Kto miluje otcě nebo máteř viece než mě, nenie mne duostojen. A kto miluje syna nebo dceru nad mě, nenie mne duostojen. Mt10,38 A kto nevezma svého křížě, nenásleduje mne, nenie mne duostojen. Mt10,39 Kto nalezne svú duši, ztratí ji. A kto ztratí svú duši pro mě, nalezne ju. Mt10,40 Kto vy přijme, mě přijme. A kto mě přijme, přijme toho, jenž jest mě poslal. Mt10,41 Kto přijme proroka ve jmě proročie, odplatu proročí vezme. A kto přijme spravedlného ve jmě spravedlného, odplatu spravedlného vezme. Mt10,42 A ktož kuoli dá jednomu z těchto najmenších píti řěpici studené vuody ve jmě učedlníka tolikož, věrně vám pravi, neztratí své odplaty.“
[XI.]text doplněný editorem[312]XI.] na okraji mladší rukou připsáno XI
Mt11,1 I sta sě, když dokona Ježíš tuto řěč, kázav svým učedlníkóm, bra sě odtud, chtě učiti i kázati v jich městech.
Mt11,2 Pak Jan když uslyšě skutky Kristovy, jsa v okovách, poslav dva z svých učedlníkuov, Mt11,3 povědě jemu: „Ty li jsi, jenž jmáš přijíti, čili jiného čakámy?“ Mt11,4 A otpověděv Ježíš, povědě jima: „Jděte, odpovězta Janovi, co jsta slyšala a viděla. Mt11,5 Slepí vidie, chromí chodie, trudovatí sě očiščijí, hluší slyšie, mrtví z návi vstávají, chudí zvěstují; Mt11,6 a blažený, jenž sě na mně nepohorší.“
Mt11,7 A když ona otjidešta, počě Ježíš praviti k zástupóm o Janovi: „Co jste chtiece viděti vyšli na púšči? Zdali trest, ješto sě větrem chvěje? Mt11,8 A co jste chtiece viděti vyšli? Zdali člověka měkkým rúchem oblečeného? Však kteří sě odievají měkkým rúchem, v králových domiech jsú. Mt11,9 Což chtiece viděti vyšli ste? Zdali proroka? Ovšem pravi vám, i viece než proroka. Mt11,10 Neboť on jest ten, o němž jest psáno: Toť, já pošli anděla svého přěd tvým obličějem, jenž uhotuje tvú cěstu přěd tobú. Mt11,11 Věrně vám pravi, nevznikal jest mezi syny ženskými věcší Jana Křstitele. Ale kto jest menší v království nebeském, jest jeho věcší. Mt11,12 A ot dnuov Jana Křstitele až do nynějšieho času královstvie
