viděl jest světlo veliké. Přěbývajícím v kraji v stieni smrtedlném světlost sě jest zjěvila. Mt4,17 Pak odtud počě Ježíš kázati i mluviti: „Pokánie čiňte, neb sě jest přiblížilo královstvie nebeské.“
Mt4,18 Pak chodě Ježíš podlé mořě Galilejského, uzřě dva bratry, Šimona, jenž slovieše Petr, a Ondřějě, bratra jeho, púščějíce své sieti u moře, že biešta rybářě. Mt4,19 I povědě k nima: „Poďta po mně a učiním vás rybářě lidské.“ Mt4,20 Tehdy ona inhed ostavše sieti, jidesta po něm. Mt4,21 A postúpiv odtud, uzřě jiná dva bratry, Jakuba Zebedeova a Jana, bratra jeho, v lodí s Zebedášem, otcem jich, tvrdiece sieti své, i zavola jich. Mt4,22 Tehdy ona inhed opustivše sieti i otcě, jidesta po ňem. Mt4,23 I točieše sě Ježíš po všiej Galilei, učě v jich školách a kážě zvěstovánie královstvie nebeského a uzdravujě každý neduh i každú nemoc v lidu. Mt4,24 I rozjide sě jeho ozračenie po všiej Syří i nesú přědeň všěcky, kto sě zle jmějiechu, od rozličných neduhóv i mučením obklíčené i ty, ješto běsy v sobě jmějiechu, i náměséčny i zlámané dnú, i vzdravi jě. Mt4,25 I jidú za ním mnozí zástupi z Galilee a z Dekapoli i z Jeruzaléma i z židovských vlastí za Jordánem.
[V.]text doplněný editorem
Mt5,1 Pak uzřěv Ježíš zástupy, vzjide na huoru, a když sěde, přistúpichu k ňemu jeho učedlníci. Mt5,2 A otevřěv usta svá, učieše jě a řka: Mt5,3 „Blažení jsú chudí duchem, neb jest jich královstvie nebeské. Mt5,4 Blažení jsú tiší, neb oni obdržie zemi. Mt5,5 Blažení jsú, ješto žalostie, neb sě ti utěšie. Mt5,6 Blažení jsú, ješto lkají i žiezlivi jsú pravedlnosti, neb ti budú nasyceni. Mt5,7 Blažení jsú milosrdní, neb ti dojdú milosrdenstvie. Mt5,8 Blažení jsú čistého srdcě, neb ti buoha uzřie. Mt5,9 Blažení jsú pokorní, neb ti synové buoží budú slúti. Mt5,10 Blažení jsú, ješto násilé trpie pro pravdu, neb jest těch královstvie nebeské. Mt5,11 Blažení jste, když vám vzlají a násilé vám učinie a povědie všecko zlé lžíce proti vám pro mě. Mt5,12 Radujte sě i veselte sě, že vašě mzda hojná jest v nebesiech. Takež jsú sě protivili prorokóm, ješto jsú byli přěd vámi.“
Mt5,13 „Vy ste suol zemská: pakli suol zhyne, čím sě bude soliti? Ničemuž sě nehodí viece, jediné aby bylo ven vyvrženo a ot lidí odlúčeno. Mt5,14 Vy ste světlost tohoto světa. Nemóž sě město skrýti na huořě položené. Mt5,15 Ani zažhúc světedlnicě, vložie ji pod kbelec, ale na sviecen, aby všěm svietila, ktož jsú v domu. Mt5,16 Takež svěť světlost vašě přěd lidmi, aby vidúce vašě dobré skutky, oslavili otcě vašeho, jenž jest v nebesiech.“
Mt5,17 „Neroďte mnieti, bych já přišel chtě zrušiti zákon nebo proroky; nepřišel sem chtě rušiti, ale doplniti. Mt5,18 Věrně jistě pravi vám, poňaž nepřěmine nebě i země, jedno slovce neb jediné písemce nesejde ot zákona, až sě všecko stane. Mt5,19 Proto ktož kuoli zruší jedno z tohoto přikázanie najmenšieho a tak bude učiti lidi, bude slúti najmenší v království nebeském. Ale kto učiní tak a bude učiti, ten bude slúti veliký v nebeském království. Mt5,20 Neboť vám pravi, nebude li obihati vašě spravedlnost viece než mudrákóv i duchovníkóv židovských, nevejdete do nebeského královstvie.“
Mt5,21 „Slyšěli ste, že jest pověděno starým: Nezabíjěj. Pakli kto zabie, bude povinen k súdu. Mt5,22 Ale já vám pravi, že každý, kto sě hněvá s bratrem svým, bude povinen k súdu. Pakli kto die svému bratru šielenče, bude uviněn v súdě. A kto die blázne, vinen bude
