přirovnáno královstvie nebeské člověku králi, jenž chtieše počet jmieti s svými vladaři. Mt18,24 A když počě jmieti počet, postavi sě jeden přěd ním, jenž bieše dlužen desět tisícóv liber. Mt18,25 A když nejmějieše čím zaplatiti, káza jej jeho pán prodati i ženu jeho i syny i všecko, což jmějieše, a sobě navrátiti. Mt18,26 Tehdy klek ten vladař, prosieše jeho řka: Pohověj mi a všecko navráciť tobě. Mt18,27 Tehdy smilovav sě pán nad svým vladařem, propusti jeho a dluh jemu odpusti. Mt18,28 Pak ten vladař vyšed, naleze jednoho z svých panoší, jenž jemu bieše dlužen sto peněz, a jem jeho, dávieše jej řka: Vrať, cos dlužen. Mt18,29 A pad přěd ním panošicě ten, prosieše jeho řka: Pohověj mi a všecko navrátím tobě. Mt18,30 On toho nerodi učiniti, ale šed vrže jeho v žalář, poňaž by nezaplatil dluhu. Mt18,31 To vidúce jiné panošicě, ješto sě dějieše, smútichu sě velmi. A přišedše vypravichu svému pánu všecko, co sě bieše stalo. Mt18,32 Tehdy jeho povolav pán jeho, vecě jemu: Zlý panošě, vešken dluh jsem tobě odpustil, že jsi mne prosil. Mt18,33 Proč jsi sě nesmiloval nad svým panoší, jako já jsem sě nad tobú smiloval? Mt18,34 Tak rozhněvav sě jeho pán, vda jej katóm, poňaž by nenavrátil všeho dluhu. Mt18,35 Takež otec mój nebeský učiní vám, ač neodpustíte jeden jako druhý svému bratru z srdcí vašich.“
XIX.
Mt19,1 I stalo sě jest, když dokona Ježíš tyto řěči, vyjide z Galilee i přijide do krajiev židovských za Jordánem. Mt19,2 I jidú za ním mnozí zástupi i uzdravi jě tu. Mt19,3 I přistúpichu k ňemu duchovníci pokúšějíce jeho a řkúce: „Lzě li jest člověku pustiti od sebe svú ženu pro kterúž kuoli vinu?“ Mt19,4 Jenž odpověděv vecě jim: „Nečtli ste, že ten, kto jest učinil lidi od počátka, samcě a samici stvořil jě?“ I řekl jest: Mt19,5 „Proto opustí člověk otcě i máteř a bude sě přídržěti ženy své, i budeta dva v jednom těle. Mt19,6 A tak juž nejsta dva, ale jedno tělo. Protož což jest buoh sjednal, člověk nerozkodlučij.“ Mt19,7 Oni odpověděchu: „Což jest tehdy Mojžieš přikázal dáti list rozvuodný a svú ženu pryč pustiti?“ Mt19,8 I vecě jim: „Nebo Mojžieš pro hrubost vašeho srdcě přěpustil jest vám púščěti od sebe vašě ženy. Ale od počátka nebylo jest tak. Mt19,9 Ale já vám pravi, ktož koli pustí svú ženu, jediné ač pro smilstvie, a jinú pojme, ten cizoloží. A ktož pojme puščenú, také cizoloží.“ Mt19,10 Tehdy jemu vecěchu jeho učedlníci: „Když taká jest věc nesnadna člověku s ženú, neslušie sě ženiti.“ Mt19,11 Jenž jim vecě: „Ne všickni polapie toto slovo, jedno ti, jimž jest dáno. Mt19,12 Nebo jsú kleščení, ješto z mateřina života tak jsú sě urodili, a jsú kleščení, jichžto jsú lidé učinili, a jsú kleščení, ješto jsú sě sami kleščili pro královstvie nebeské. Kto móže polapiti, polap.“
Mt19,13 Tehdy přinesú přědeň robátka, aby na ně ruku vzložil a pomodlil sě. Ale jeho učedlníci žehráchu na ně. Mt19,14 Pak Ježíš vecě jim: „Nechajte robátek ke mně jíti a neroďte brániti, nebo takých jest královstvie nebeské.“ Mt19,15 A vloživ na ně rucě, otjide odtud.
Mt19,16 A tehdy jeden přistúpiv, vecě jemu: „Dobrý mistře, co budu dobrého činiti, abych jměl věčný živuot?“ Mt19,17 Jenž jemu vecě: „Co mne
