vstane.“ I smútichu sě úřitně.
Mt17,23 A když přijidú do Kafarnaum, tehdy přistúpichu ti, ješto mýtné bráchu, ku Petrovi a řkúce : „Váš mistr neplatí mýtného ?“ Mt17,24 Otpovědě: „Ovšem.“ A když vjide v duom, uteče sě jeho Ježíš řka: „Co sě tobě vidí, Šimone? Králi zemščí ot kterých berú dan nebo úrok: ot svých li synóv, čili ot cizích?“ Mt17,25 I vecě on: „Ot cizích.“ I vecě jemu Ježíš: „Tehdy jsú svobodni synové. Mt17,26 Ale abychom jich nepohoršili, jdi k moři a vrz udici a tu rybu, kteráž sě najprvé přijme, vezmi, a otevra jejie usta, nalezneš závažie střiebra. A to vezma, dajž jim za mě a za sě.“
[XVIII.]text doplněný editorem
Mt18,1 V tu hodinu přistúpichu učedlníci k Ježíšovi řkúce: „Kto jest věcší v království nebeském?“ Mt18,2 Tehdy přivolav Ježíš pacholíčka, postaviv jej mezi nimi Mt18,3 a řka: „Věrně vám pravi, neobrátíte li sě a nebudete jako pacholíčkové, nevejdete do královstvie nebeského. Mt18,4 Protož ktož kuoli sě pokoří jako tento pacholíček, ten jest věcší v království nebeském. Mt18,5 A ktož přijme takéhož jednoho pacholíčka ve jmě mé, mě přijme. Mt18,6 Ale ktož pohorší jednoho z těchto najmenších, ješto u mě věřie, hodno jest , aby byl přivázán žrnov osličí k jeho hrdlu i utopen v hlubině mořskéj. Mt18,7 Běda světu od pohoršenie! Nebo jest potřěbie, aby přišlo pohoršenie, ale však běda tomu člověku, jímžto pohoršenie přijde. Mt18,8 Pakli ruka tvá pohoršije tebe, utni ju a vrz od sebe. Dobro jest tobě do věčného života vjíti jsúce mdlým nebo belhavým, nežli by jmajě dvě rucě nebo dvě nozě byl uvržen u věčný plamen. Mt18,9 Pakli oko tvé pohoršije tebe, vylup je a vrz od sebe. Dobro jest tobě s jedniem okem vjíti do věčného živuota, nežli by jmajě dvě ocě byl uvržen u plamen ohněvý. Mt18,10 Vizte, abyšte nehrdali ižádným z těchto najmenších. Nebo pravi vám, že jich andělové v nebesiech ústavně vidie tvář otcě mého, jenž jest v nebesiech. Mt18,11 Proto jest přišel syn člověčí chtě spasiti, což jest zahynulo. Mt18,12 Co sě vám vidí? Bude li kto jmieti sto ovec a zablúdí z nich jedna , však nechajě devietidcát a devieti na púšči, pójde té hledat, kteráž jest zablúdila? Mt18,13 A přihodí li sě, že ju nalezne, věrně vám pravi, že bude jú vesel viece nežli devietidcát a devieti, ješto sú nezablúdily. Mt18,14 Takež nenie vuole přěd vaším otcem, jenž jest v nebesiech, by jediný zhynul z těchto najmenších.“
Mt18,15 „Pakli shřěší nad tobú tvuoj bratr, jdi a potreskci jeho mezi sebú a mezi jím samiem; uposlúchá li tebe, získal jsi bratra svého. Mt18,16 Pakli tebe neuposlúchá, přijmi s sobú jednoho nebo dva, ať v ustech dvú svědkú nebo tří sstojí všeliké slovuo. Mt18,17 Pakli jich neuposlúchá, pověz obci. Pakli obcě neuposlúchá , buď tobě jako ktos odkuds neustavičný . Mt18,18 Věrně vám pravi, což kuoli sviežete na zemi, bude svázáno i v nebi. A což kuoli rozviežete na zemi, bude rozvázáno i v nebi. Mt18,19 Opět vám pravi, když z vás dva povolíta sobě na zemi o všelikéj věci, kteréž kuoli prosiece, stane sě jima od mého otcě, jenž jest v nebesiech. Mt18,20 Nebo kdež dva nebo třie sejdú sě ve jmě mé, tu jsem já mezi nimi.“
Mt18,21 Tehdy přistúpiv k ňemu Petr, povědě: „Hospodine, kolikrát shřěší nade mnú muoj bratr, a odpustím jemu? Až li sedmkrát?“ Mt18,22 Vecě jemu Ježíš: „Nepravi tobě sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát. Mt18,23 Proto jest přirovnáno
