sobě dvanádst učedlníkóv, povědě jim tajně: Mt20,18 „Toť, jdem do Jeruzaléma a syn člověčí bude zrazen kniežatóm popovým i mudrákóm i odsúdie jeho na smrt. Mt20,19 A podadie jeho pohanuom k tryžňování i k bičování i k ukřižování a třetí den vstane z mrtvých.“
Mt20,20 Tehdy přistúpi přědeň mátě synóv Zebediášových s svými syny, klečiec a prosiec něco od něho. Mt20,21 Jenž jiej vecě: „Co chceš?“ Povědě jemu: „Řci, ať sedíta tato má dva syny, jeden na tvéj pravici a jeden na tvéj levici v tvém království.“ Mt20,22 Tehdy odpověděv Ježíš, vecě: „Neviete, co prosíte. Muožete li píti kalich, jenž já budu píti?“ Vecěchu jemu: „Muožeme.“ Mt20,23 Vecě jim: „Kalich mój budete píti, ale seděti na méj pravici nebo na levici nenie mé vám dáti, jedno těm, jimžto jest uchystáno od mého otcě.“ Mt20,24 To uslyšěvše desět učedlníkóv, nevděčni biechu pro dva bratry. Mt20,25 Tehdy Ježíš povolav jich k sobě, vecě jim: „Viete li, že kniežata pohanská panují mezi sobú, a kto jsú mezi nimi věcší, jmají moc nad jinými? Mt20,26 Nebude tak mezi vámi. Ale ktož kuoli chce mezi vámi býti věcší, buď váš sluha. Mt20,27 A ktož koli chce býti mezi vámi první, bude váš otrok. Mt20,28 Jakož jest syn člověčí nepřišel, aby jemu slúžili, ale aby on slúžil a dal svú duši pro vykúpenie mnohých.“
Mt20,29 A když vyjidú z Jericho, jdiechu za ním mnozí zástupi. Mt20,30 Tehdy dva slepcě sediešta u cěsty a uslyšěvše, že Ježíš jde, zavolasta řkúce: „Smiluj sě nad náma, hospodine, synu Davidóv!“ Mt20,31 Tehdy zástup lajieše jima, aby mlčala. A ona viecež viecež vuolášta řkúce: „Smiluj sě nad náma, synu Davidóv!“ Mt20,32 A stav Ježíš, povola jich i vecě jima: „Co chcsta, abych váma učinil?“ Mt20,33 Ona pověděsta: „Hospodine, aby sě otevřěle naši oči.“ Mt20,34 Tehdy slitovav sě Ježíš nad nima, dotče sě její očí. A inhed prozřěsta i jidesta po něm.
XXI.
Mt21,1 A když sě blížieše Ježíš k Jeruzalému, přišed do Bethphagie k hořě Olivetskéj, tehdy posla dva svá učedlníky Mt21,2 a řka jima: „Jděta do vescě, ješto proti váma jest, a inhed nalezneta oslici přivázánu a oslíčě s ní. Odviežíce přiveďtaž mi. Mt21,3 Pakli váma kto co die, povězta, že hospodin jmá toho potřěbie, a inhed jě propustí.“ Mt21,4 A to sě jest všecko stalo, aby sě naplnilo, což jest pověděno skrzě proroka řkúce: Mt21,5 Povězte dceři Sion: Toť, tvuoj král příde tobě tichý, sedě na oslici domáciej a na jejiej hřieběti. Mt21,6 Tehdy šedše učedlníky, učiništa, jakož jima přikázal Ježíš. Mt21,7 I přivedesta oslici a oslíčě, a vkladše na ně své rúcho, kázachu jemu svrchu seděti. Mt21,8 Pak mnozí zástupi stláchu svá rúcha po cěstě a jiní sěkáchu róždie s dřievie a metáchu po cěstě. Mt21,9 A zástupi, jížto napřěd jdiechu i nazad, voláchu řkúce: „Spasenie buď synu Davidovu, blahoslavený, jenž jest přišel ve jmě hospodinovo! Spasenie buď jemu na výsosti!“ Mt21,10 A když vjide do Jeruzaléma, vzbroji sě všecko město řka: „Kto jest tento?“ Mt21,11 Lidie pověděchu: „Toť jest Ježíš, prorok z Nazareta galilejského.“ Mt21,12 I vjide Ježíš do chráma buožieho i vymieta všěcky, ješto prodáváchu i kupováchu, z chrámu i stoly měnníkové i stolicě prodávajících holuby přěvráti Mt21,13 a vecě jim: „Psáno jest: Duom mój duom modlitevný bude nazván. Ale vy ste z něho učinili jatku lotrovú.“ Mt21,14 I přistúpichu k ňemu slepí i belhaví v chrámě, an jě uzdravi.
