sobě dvanádst učedlníkóv, povědě jim tajně : Mt20,18 „Toť, jdem do Jeruzaléma a syn člověčí bude zrazen kniežatóm popovým i mudrákóm i odsúdie jeho na smrt. Mt20,19 A podadie jeho pohanuom k tryžňování i k bičování i k ukřižování a třetí den vstane z mrtvých.“
Mt20,20 Tehdy přistúpi přědeň mátě synóv Zebediášových s svými syny, klečiec a prosiec něco od něho. Mt20,21 Jenž jiej vecě: „Co chceš?“ Povědě jemu: „Řci, ať sedíta tato má dva syny, jeden na tvéj pravici a jeden na tvéj levici v tvém království.“ Mt20,22 Tehdy odpověděv Ježíš, vecě: „Neviete, co prosíte. Muožete li píti kalich, jenž já budu píti?“ Vecěchu jemu: „Muožeme.“ Mt20,23 Vecě jim: „Kalich mój budete píti, ale seděti na méj pravici nebo na levici nenie mé vám dáti, jedno těm, jimžto jest uchystáno od mého otcě.“ Mt20,24 To uslyšěvše desět učedlníkóv , nevděčni biechu pro dva bratry. Mt20,25 Tehdy Ježíš povolav jich k sobě, vecě jim: „Viete li, že kniežata pohanská panují mezi sobú, a kto jsú mezi nimi věcší, jmají moc nad jinými? Mt20,26 Nebude tak mezi vámi. Ale ktož kuoli chce mezi vámi býti věcší, buď váš sluha. Mt20,27 A ktož koli chce býti mezi vámi první, bude váš otrok. Mt20,28 Jakož jest syn člověčí nepřišel, aby jemu slúžili, ale aby on slúžil a dal svú duši pro vykúpenie mnohých.“
Mt20,29 A když vyjidú z Jericho, jdiechu za ním mnozí zástupi. Mt20,30 Tehdy dva slepcě sediešta u cěsty a uslyšěvše, že Ježíš jde, zavolasta řkúce: „Smiluj sě nad náma, hospodine, synu Davidóv!“ Mt20,31 Tehdy zástup lajieše jima, aby mlčala. A ona viecež viecež vuolášta řkúce : „Smiluj sě nad náma, synu Davidóv!“ Mt20,32 A stav Ježíš, povola jich i vecě jima : „Co chcsta , abych váma učinil?“ Mt20,33 Ona pověděsta : „Hospodine, aby sě otevřěle naši oči.“ Mt20,34 Tehdy slitovav sě Ježíš nad nima, dotče sě její očí. A inhed prozřěsta i jidesta po něm.
XXI.
Mt21,1 A když sě blížieše Ježíš k Jeruzalému, přišed do Bethphagie k hořě Olivetskéj, tehdy posla dva svá učedlníky Mt21,2 a řka jima: „Jděta do vescě, ješto proti váma jest, a inhed nalezneta oslici přivázánu a oslíčě s ní. Odviežíce přiveďtaž mi. Mt21,3 Pakli váma kto co die, povězta, že hospodin jmá toho potřěbie, a inhed jě propustí.“ Mt21,4 A to sě jest všecko stalo, aby sě naplnilo, což jest pověděno skrzě proroka řkúce: Mt21,5 Povězte dceři Sion: Toť, tvuoj král příde tobě tichý, sedě na oslici domáciej a na jejiej hřieběti . Mt21,6 Tehdy šedše učedlníky, učiništa, jakož jima přikázal Ježíš. Mt21,7 I přivedesta oslici a oslíčě, a vkladše na ně své rúcho, kázachu jemu svrchu seděti. Mt21,8 Pak mnozí zástupi stláchu svá rúcha po cěstě a jiní sěkáchu róždie s dřievie a metáchu po cěstě. Mt21,9 A zástupi, jížto napřěd jdiechu i nazad, voláchu řkúce: „Spasenie buď synu Davidovu, blahoslavený, jenž jest přišel ve jmě hospodinovo! Spasenie buď jemu na výsosti!“ Mt21,10 A když vjide do Jeruzaléma, vzbroji sě všecko město řka: „Kto jest tento?“ Mt21,11 Lidie pověděchu: „Toť jest Ježíš, prorok z Nazareta galilejského.“ Mt21,12 I vjide Ježíš do chráma buožieho i vymieta všěcky, ješto prodáváchu i kupováchu, z chrámu i stoly měnníkové i stolicě prodávajících holuby přěvráti Mt21,13 a vecě jim: „Psáno jest: Duom mój duom modlitevný bude nazván. Ale vy ste z něho učinili jatku lotrovú.“ Mt21,14 I přistúpichu k ňemu slepí i belhaví v chrámě, an jě uzdravi.
