nebeské násilé trpí a bezděční je lapají. Mt11,13 Nebo všickni proroci i zákuon až do Jana jsú prorokovali. Mt11,14 A chcete li za to přijieti, on jest Eliáš, jenž jmá přijíti. Mt11,15 Kto jmá uši k slyšění, slyš.“
Mt11,16 „A k komu podobný budu sě domnieti tento národ? Podobný jest robatuom sediece na trhu, jížto vuolajíce svým tovařišiem, Mt11,17 řkú: Zpievali sme vám, a vy ste neskákali. Nařiekali sme, a vy ste neplakali. Mt11,18 Nebo jest přišel Jan, ani jěda, ani pie, i řekli jsú: Běsa jmá v sobě. Mt11,19 Přišel syn člověčí, jěda i pie, a řekli jsú: Toť jest člověk obžerný a píval vinný, obecných hřiešníkóv přietel. I zpravena jest múdrost od svých synuov.“
Mt11,20 Tehdy počě tresktati města, v nichžto sě jest stalo jeho mnoho divuov, že jsú neučinila pokánie: Mt11,21 „Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Bethzaida! Nebo by sě v Tyřě a v Sidoně stali tací divi, ješto jsú sě stali u vás, dávno by v žíni i u popele pokánie činili. Mt11,22 Však věrně pravi vám, že Tyru i Sidonu lehčějie bude den súdný nežli vám. Mt11,23 A ty, Kafarnaum, zdali až do nebe vzvýšíš sě? A pak do pekla spadneš! Nebo by sě v Sodomě stali tací divi, ješto sú sě stali v tobě, snad by byli ostali až do nynějšieho dne. Mt11,24 Však věrně vám pravi, že bude lehčějie zemi Sodomitských den súdný nežli tobě.“
Mt11,25 V tom času odpověděv Ježíš, vecě: „Poznávaji sě tobě, otče, pane nebeský i zemský, žes toho zatajil od smyslných i múdrých a zjěvil jsi to malichným. Mt11,26 Tak, otče, že tak líbo bylo přěd tobú. Mt11,27 Všecko mi jest poddáno od mého otcě. A ižádný jest nepoznal syna, jedno otec, a nikto jest poznal otcě, jedno syn a ten, komuž je chtěl syn zjěviti. Mt11,28 Poďte ke mně všickni, ktož usilujete […]text doplněný editorem[335]…] et onerati estis lat., a já vás posílím. Mt11,29 Přijměte mé jho na sě a naučte sě ote mne, že jsem tichý a pokorného srdcě, a naleznete pokoj vašim dušiem. Mt11,30 Nebo mé jho jest pochotné a mé břiemě lehké.“
[XII.]text doplněný editorem
Mt12,1 V tom času jdieše Ježíš po poli saném. Tehdy jeho učedlníci jsúce lačni počěchu klasy mieti i zobati. Mt12,2 To uzřěvše duchovníci, pověděchu jemu: „Toť, tvuoji učedlníci činie, ješto jim neslušie činiti v soboty.“ Mt12,3 Tehdy on jim odpovědě: „Nečtli ste, co jest učinil David, když jest byl lačen, i ti, kto jsú byli s ním, Mt12,4 že jest všel v duom hospodinóv a chléb obětný jědl, jehožto jemu neslušalo jiesti ani těm, kto jsú s ním byli, jediné samiem popóm? Mt12,5 Zdali jste nečtli v zákuoně, že v soboty popi v chrámě sobotu rušiechu, avšak bez hřiecha sú? Mt12,6 Protož pravi vám, že jest toto věcší chráma. Mt12,7 Byšte to věděli, co jest: Milosrdí chci, ale ne ofěřě, nikdy byšte nepotupili vinných. Mt12,8 Nebo syn člověčí jest pán sobotní.“
Mt12,9 A když odtud otjide, vjide do jich škuoly. Mt12,10 A tu bieše člověk, jmajě ruku uschlú, i tázáchu jeho řkúce: „Slušie li v soboty uzdravovati?“, chtiece jeho tudy uviniti. Mt12,11 Tehdy on jim povědě: „Který člověk bude z vás, jenž by jměl jednu ovci, a ona upadla v jámu v sobotu, však ujma vzdvihne ju? Mt12,12 A čím viece jest lepší člověk nežli ovcě? A tak slušie v soboty dobřě činiti.“ Mt12,13 I vecě člověku: „Ztiehni svú ruku!“ An ztěže i by navrácena k zdraví jako druhá. Mt12,14 Pak odšedše duchovníci, činiechu radu proti Ježíšovi, kterak by jeho zatratili. Mt12,15 To vzvěděv Ježíš, odjide odtud; i jdiechu po něm mnozí, an jě všěcky uzdravi. Mt12,16 I přikáza jim, aby jeho nepronosili, Mt12,17 aby sě naplnilo, což
