„Odkud jest tomuto taká múdrost i divové? Mt13,55 Však jest on syn kovářiev. Však jeho mátě slóve Maria a bratřie jeho Jakub a Ozěp a Šimon a Jidáš. Mt13,56 Avšak jeho sestry všěcky u nás jsú. Protož odkud je tomuto toto všecko?“ Mt13,57 A tak sě jím horšiechu. Tehdy jim Ježíš povědě: „Nenie prorok beze cti, jediné v svéj vlasti a v svém duomu.“ Mt13,58 I neučini tu mnohých divuov pro jich nevěru.
[XIIII.]text doplněný editorem
Mt14,1 V tom času uslyšav Erodes kniežě ohlášenie Ježíšovo, Mt14,2 vecě k svým sluhám: „Toto jest Jan Křstitel, on jest vstal z mrtvých, a proto také divy činí.“ Mt14,3 Nebo bieše Erodes Jana jal i svázal i uvrhl v žalář pro Erodianu, ženu svého bratra. Mt14,4 Nebo jemu mluvieše Jan řka: „Nelzě jest tobě jmieti jie.“ Mt14,5 I chtieše jeho zabiti, ale báše sě lidí, nebo jako proroka jmějiechu jeho. Mt14,6 Pak den Erodova narozenie skákáše dci Erodianina na prostřědcě i slíbi sě Erodovi. Mt14,7 Protož pod přísahú slíbi jiej dáti, což by kolivěk požádala na něm. Mt14,8 Tehdy ona, jsúci napomanuta od své mateře, povědě: „Daj mi tuto na okříně hlavu Jana Krstitele.“ Mt14,9 A smútiv sě král pro svú přísahu i pro ty, ješto s ním spuolu kvasiechu, káza jiej dáti. Mt14,10A poslav káza stieti Jana v žaláři. Mt14,11 I by přinesena hlava jeho na okříně a dána jest děvečcě i nese ju mateři svéj. Mt14,12 Pak přišedše jeho učedlníci, vzěchu jeho tělo i pohřebú. A přišedše pověděchu Ježíšovi.
Mt14,13 To když uslyšě Ježíš, otjide odtud v lodí na pusté miesto na stranu. To když uslyšěchu zástupové, jidú po něm pěši z měst. Mt14,14 A on vyšed, uzřěv veliký zástup, slitova sě nad nimi i uzdravi jich neduživé. Mt14,15 A když by večer, přistúpivše k ňemu jeho učedlníci řkúce: „Púščě jest na tomto miestě a hodina jest minula. Rozpušč zástupy, ať jdú do vesnic a kúpie sobě pokrm.“ Mt14,16 Tehdy Ježíš povědě jim: „Nejmají potřěbie pryč jíti, ale vy jim dajte jiesti.“ Mt14,17 Otpověděchu jemu: „Nejmáme zde, jediné V, pět chlebuov a dvě rybě.“ Mt14,18 An jim vecě: „Přineste mi jě sěm.“ Mt14,19 A když káza zsaditi lid na sěně, vzem pět chlebóv a dvě rybě, vzezřěv v nebe, požehna a rozlámav chléb dáváše učedlníkuom a učedlníci dáváchu zástupóm. Mt14,20 I jěchu všickni a bychu syti. I sebrachu z uostatkóv zbytečných plných dvanádste kuošóv. Mt14,21 A těch, kto jsú jědli, jest jich počet pět tisícóv muží kromě žen a robat.
Mt14,22 Pak inhed káza Ježíš učedlníkóm vsiesti na lodí a plúti přěd sobú přěs moře, chtě rozpustiti zástupy. Mt14,23 A rozpustiv zástupy, jide na huoru sám modlit sě. A když by večer, sám tu bieše. Mt14,24 Ale lodíčka sě vrtieše vlnami prostřěd moře, nebo bieše protivný vietr. Mt14,25 A v čtvrtú hodinu noční přijide k nim, chodě po moři. Mt14,26 A uzřěvše jeho chodiece po moři, smútichu sě řkúce, že přělud jest, a strachem vzúpichu. Mt14,27 A inhed Ježíš promluvi k nim řka: „Jmějte vieru, jáť sem, neroďte sě báti.“ Mt14,28 Tehdy odpověděv Petr, vecě: „Hospodine, jsi li ty, kaž mi jíti k sobě na vodách.“ Mt14,29 Tehdy on vecě: „Poď!“ A stúpiv Petr z lodie, chodieše na vuodách, jda k Ježíšovi. Mt14,30 Pak uzřěv valný vicher, leče sě. A když počě tápati, vzvola a řka: „Hospodine, učiň mě spasena!“ Mt14,31 A inhed Ježíš ztáh ruku, popade jeho i vecě jemu: „Malé viery, proč chybuješ?“ Mt14,32 A když vstúpi do lodie, přěsta vietr. Mt14,33 A ktož biechu v lodí, přišedše klekú přěd ním řkúce: „Věrně ty jsi syn buoží.“ Mt14,34 A když přěpluchu,
