[Bible drážďanská, Matoušovo evangelium]

Saská státní knihovna – Státní a univerzitní knihovna v Drážďanech (Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden) (Drážďany, Německo), sign. O e 85, 541r–558r. Editoři Voleková, Kateřina, Svobodová, Andrea. Ediční poznámka

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku).

[Generovaný obsah]

vinnici osadí, jížto jemu vrátie užitky svými časy.“ Mt21,42 I vecě jim Ježíš: „Nikdy ste nečtli u písmě: Kámen, jímžto jsú zhrdali dělajíce, ten jest vstaven na vrch úhelný; hospodinem to jest učiněno a jest divné v naší očí? Mt21,43 A proto vám pravi, že bude od vás vzato královstvie buožie a bude dáno lidu tomu, jenž bude činiti své užitky. Mt21,44 A kto padne na ten kámen, zlúpá sě. Pakli na koho padne kámen, zetře jej.“ Mt21,45 A když uslyšěchu kniežata popová i duchovníci jeho příklad, poznachu, že o nich mluvi, Mt21,46 i hledáchu, chtiec jej jieti, ale báchu sě sbuoru, nebo jako proroka jeho jmějiechu.

Mt22,1 A odpověděv Ježíš, opět u příkladiech vecě jim:

XXII.

Mt22,2 „Podobno jest královstvie nebeské člověku králi, jenž jest učinil svatbu svému synu. Mt22,3 I rozeslal jest své panošě, aby zavolali pozvaných na svatbu, ani nechtiechu přijíti. Mt22,4 Opět jest poslal jiné panošě řka: Řcěte pozvaným: Juž jsem obědem dospěl, býci moji i ptačstvie mé zbito jest a všecko jest hotovo, poďte na svatbu. Mt22,5 Ale oni zameškachu a rozjidú sě, jeden do své vsi, jiný na svú potřěbu. Mt22,6 A druzí zjemavše ty panošě, tryžňovavše jimi zbichu jě. Mt22,7 To když král uslyšě, rozhněva sě, a poslav své vojsko, zatrati ty vražedlníky a města jich sejže. Mt22,8 Pak vecě svým panošiem: Svatba jest přihotována, ale ti, kto jsú byli pozváni, nebyli jsú duostojni. Mt22,9 Protož jděte ven na cěsty, a kteréž kuoli naleznete, povolajte jich na svatbu. Mt22,10 A vyšedše panošě na cěsty, zakodlúčichu všěcky, jichžto jsú nalezli, dobré i zlé, i doplni sě kvas svatebný. Mt22,11 Pak vjide král, chtě viděti kvašany, i uzřě tu člověka neoděného rúchem svatebným. Mt22,12 I vecě jemu: Přieteli, kterak jsi všel sěm, nejmajě rúcha svatebného? Tehdy on obmlčě. Mt22,13 Pak vecě král sluhám: Sviežíce jeho rucě i nozě, vrztež jej ve tmy zevné, tu, kdež bude pláč a skřehet zubný. Mt22,14 Nebo jsú mnozí povoláni, ale řiedcí vzvoleni.“

Mt22,15 Tehdy odšedše dochovníci, jmějiechu radu, aby Ježíšě polapili v řěči. Mt22,16 I poslachu k ňemu své učedlníky s čeledí Erodovú řkúce: „Mistře, vieme, že jsi spravedlný a u pravdě buožiej cěstě učíš a nejmáš péčě o ničemž, ani sě ohlédáš na tvář lidskú. Mt22,17 Protož pověz nám, co sě tobě vidí: Slušie li nám dáti úrok ciesařovi, čili nic?“ Mt22,18 A poznav Ježíš zlost jich, povědě: „Co mne pokúšiete, licoměrníci? Mt22,19 Ukažte mi obraz úročný.“ Tehdy oni pokazachu jemu peniez. Mt22,20 I vecě jim Ježíš: „Čí je toto obraz i napsánie?“ Mt22,21 Oni pověděchu: „Ciesařóv.“ Tehdyž jim vecě: „Protož dávajte ciesařovi, což jest ciesařovo, a buohu, což jest buožie.“ Mt22,22 Oni to uslyšěvše, podivichu sě. A tu jeho nechavše, pryč odjidú.

Mt22,23 Téhož dne přistúpichu k němu jiní duchovníci, ti, ješto pravie, že nenie vzkříšenie, i otázachu jeho Mt22,24 řkúce: „Mistře, Mojžieš jest řekl: Ktož by umřěl nejmajě syna, aby jeho bratr pojal jeho ženu a vzbudil plémě svého bratra. Mt22,25 I bylo jest u nás sedm bratróv, z nichžto první pojem ženu, umřěl jest nejmajě plemene, i ostavil jest svú ženu bratru svému. Mt22,26 A takež druhý i třetí až do sedmého. Mt22,27 Pak všěch naposledy žena jest umřěla. Mt22,28 Protož když příde vzkřiešenie,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).