přirovná[551r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceno královstvie nebeské člověku králi, jenž chtieše počet jmieti s svými vladaři. Mt18,24 A když počě jmieti počet, postavi sě jeden[583]jeden] gieden rkp. přěd ním, jenž bieše dlužen[584]dlužen] + ei lat., nemá var. desět tisícóv liber. Mt18,25 A když nejmějieše čím zaplatiti, káza jej jeho pán prodati i ženu jeho i syny i všecko, což jmějieše, a sobě[585]sobě] navíc oproti lat. navrátiti. Mt18,26 Tehdy klek ten vladař, prosieše jeho řka: Pohověj mi a všecko navráciť tobě. Mt18,27 Tehdy smilovav sě pán nad svým vladařem, propusti[586]propusti] propuuſty rkp. jeho a dluh jemu odpusti[587]odpusti] odpuuſty rkp.. Mt18,28 Pak ten vladař vyšed, naleze jednoho[588]jednoho] giednoho rkp. z svých panoší, jenž jemu bieše dlužen sto peněz, a jem jeho[589]jeho] navíc oproti lat., dávieše jej řka: Vrať, cos dlužen. Mt18,29 A pad přěd ním panošicě ten[590]ten] eius lat., prosieše jeho řka: Pohověj mi a všecko navrátím tobě. Mt18,30 On toho nerodi učiniti[591]učiniti] vcznyty rkp., vczinyty Vraštil 86, Kyas 94, ale šed vrže jeho v žalář, poňaž by nezaplatil dluhu. Mt18,31 To vidúce jiné[592]jiné] eius lat. panošicě, ješto sě dějieše, smútichu sě velmi. A přišedše vypravichu svému pánu všecko, co sě bieše stalo. Mt18,32 Tehdy jeho povolav pán jeho, vecě jemu: Zlý panošě, vešken dluh jsem tobě odpustil[593]odpustil] odpuuſtyl rkp., že jsi mne prosil. Mt18,33 Proč jsi sě nesmiloval nad svým panoší, jako[594]jako] + et lat. já jsem sě nad tobú smiloval? Mt18,34 Tak rozhněvav sě jeho pán, vda jej katóm, poňaž by nenavrátil všeho dluhu. Mt18,35 Takež otec mój nebeský učiní vám, ač neodpustíte[595]neodpustíte] neodpuuſtyte rkp. jeden[596]jeden] gieden rkp. jako druhý svému bratru z srdcí vašich.“

XIX.

Mt19,1 I stalo sě jest, když dokona Ježíš tyto řěči, vyjide z Galilee i přijide do krajiev židovských za Jordánem. Mt19,2 I jidú za ním mnozí zástupi i uzdravi jě tu. Mt19,3 I přistúpichu [b]označení sloupcek ňemu duchovníci pokúšějíce jeho a řkúce: „Lzě li jest člověku pustiti[597]pustiti] puuſtyty rkp. od sebe svú ženu pro kterúž kuoli vinu?“ Mt19,4 Jenž odpověděv vecě jim: „Nečtli ste, že ten, kto jest učinil lidi od počátka, samcě a samici stvořil[598]stvořil] původně ſtworzl,-i- nadepsáno jě?“ I řekl jest: Mt19,5 „Proto opustí[599]opustí] opuuſty rkp. člověk otcě i máteř a bude sě přídržěti ženy své, i budeta dva v jednom[600]jednom] giednom rkp. těle. Mt19,6 A tak juž nejsta dva, ale jedno[601]jedno] giedno rkp. tělo. Protož což jest buoh sjednal[602]sjednal] ſgiednal rkp., člověk nerozkodlučij.“ Mt19,7 Oni odpověděchu: „Což jest tehdy Mojžieš přikázal dáti list rozvuodný a svú ženu[603]svú ženu] navíc oproti lat. pryč pustiti[604]pustiti] puuſtyty rkp.?“ Mt19,8 I[605]I] navíc oproti lat., + Et var. vecě jim: „Nebo Mojžieš pro hrubost vašeho srdcě přěpustil[606]přěpustil] prziepuuſtyl rkp. jest vám púščěti od sebe vašě ženy. Ale od počátka nebylo jest tak. Mt19,9 Ale já vám pravi, ktož koli pustí[607]pustí] puuſty rkp. svú ženu, jediné[608]jediné] giedyne rkp. ač pro smilstvie, a jinú pojme, ten cizoloží. A ktož pojme puščenú[609]puščenú] puuſſczenu rkp., také[610]také] navíc oproti lat. cizoloží.“ Mt19,10 Tehdy jemu vecěchu jeho učedlníci: „Když taká jest věc nesnadna člověku s ženú, neslušie sě ženiti.“ Mt19,11 Jenž jim vecě: „Ne všickni polapie toto slovo, jedno[611]jedno] giedno rkp. ti, jimž jest dáno. Mt19,12 Nebo jsú kleščení, ješto z mateřina života tak jsú sě urodili, a jsú kleščení[612]kleščení] kleſczieny rkp., jichžto jsú lidé učinili, a jsú kleščení, ješto jsú sě sami kleščili pro královstvie nebeské. Kto móže polapiti, polap.“

Mt19,13 Tehdy přinesú přědeň robátka, aby na ně ruku vzložil a pomodlil sě. Ale jeho[613]jeho] navíc oproti lat., + eius var. učedlníci žehráchu na ně. Mt19,14 Pak Ježíš vecě jim: „Nechajte robátek ke mně jíti a neroďte brániti, nebo takých jest královstvie nebeské.“ Mt19,15 A vloživ na ně rucě, otjide odtud.

Mt19,16 A tehdy jeden[614]jeden] gieden rkp. přistúpiv, vecě jemu: „Dobrý mistře, co budu dobrého činiti, abych jměl věčný živuot?“ Mt19,17 Jenž jemu vecě: „Co mne