[9]číslo strany tiskuna př. slovo za ř. χλέƑς skr. śravas pův. kleṷos, stsl. nebo č. nebe za ř. υέφος skr. nabhas pův. nebhos atd. - Part. -ъs má sg. nom. masc. a neutr. -ъ na př. nes stsl. nesъ; - a kompt. masc. -jьs má -jь, stsl. chuždь-j a stč. chuzí vzniklo z *chudjь-(jь) a toto ze kmene chudjьs-, – neutr. -jes pak má -je, stsl. chužde stč. chúze z chudje, km. chudjes-.
Kmeny subst. -ęt, kuręt- atp., jsou taktéž bez přípony pádové; jejich koncové -t odpadá a jest stsl. kurę č. kuřě atd.
Participia -nt mají v masc. příponu -s, tedy na př. nesont-s, vezont-s atp., srov. lit. vežąs lat. vehens. Koncovka -onts mění se do slovanštiny v -y, a jest ve stsl. nesy, vezy.
Neutrum stsl. nesy atd. je buď masc. vzaté za neutr., anebo z pův. -ont bez přípony pádové. Slovesa vzorů prositi a trpěti mají koncovku kmenovou -ęt, nom. -ę gen. -ętja atd., stsl. trъpę, prosę gen. -ęšta, č. trṕě, prosě, -iec-, a slovesa s kmenem praesentním -jo, -je mají nom. -ę gen. -ątja, na př. stsl. tešę gen. tešąšta, č. tešě, těšúc-. Stsl. tešę atd. je podle trъpę, prosę; tešę atd. bylo též psl. a z něho vyvinulo se české teša, přehlas. tešě nč. teše. Koncovku -ę mívají v stsl. také kmeny tvrdé, Mikl. III2 95, Wiedem. 128–129; je tu zajisté analogií podle prosę, tešę atp., srov. Danič. 348 a Wiedem. 1. c. A stejnou analogií myslím že se vy- vinul také nom. č. part. nesa: za psl. tьrpę, prosę, tešę bylo české trpa, prośa, teša (před přehláskou, do XII stol.), odtud přejala se koncovka -a a utvořilo se nesa, peka atd. Přejetí to bylo mechanické, souhláska na př. v peka se nezměnila, jak by se byla měniti musila, kdyby tu bylo -kę původní; srov. stejné neměkčení v stsrb. part. moge, v srbchorv. ruka gen. ruke, místo psl. rąky a mechanickou analogií podle gen. duše psl. dušę, nebo neměkčení v dial. stjick. pl. lok. o vojákech, ženichech, na břehech, na rukech atp. (Jinak Zubatý, Listy filol. 1886, 365 sl. a Jag. Arch. 15, 503, vykládaje part. bera z *bhérō, jež se předpokládá jako duplikát vedle *bhęrōn; a opět jinak Pastrnek v Jag. Arch. 13, 110 sl., klada č. part. -a za tvar střídný za ř. part. -ώς; proti čemuž Jagić t. 13, 114 sl.)
Kmeny -r jsou bez přípony pádové a v některých jazycích odsouvají i souhlásku pádovou; na př. z km. mātēr- je nom. ř. µη'της a lit. motė. Slovanština má -r odsuto a za -ē náležitou střídnici i, stsl. mati, č. máti.
8. Sing. vok. Je bez přípony pádové.
Kmeny -o mají tu koncovku stupně nižšího -e, na př. ř. λύχο-ς vok., λύχε lat. lupus-lupe atd., slov. km. vьlko- vok. vьlče č. vlče.
Kmeny -a (pův. -ā) mají zase koncovku oslabenu v -o (pův. -ǎ), na př. ř. υύµφη, vok. υύµφα (homer.), δεσπóτηs-δέσπoτα atd., slov. km. ryba- - vok. rybo, duša- - vok. duše (přehlas. z -o).
![[9]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00011.jpg){kind=link}