[8]číslo strany tiskuKmeny -a a -ja jsou tu bez přípony pádové; na př. pův. eku̯ā, lat. equa, ř. χώϱά got. giba, lit. ranka atd. Z toho je psl. a: rąka, ryba atd., č. ruka, ryba, vládyka, duša, panoša.
V některých kmenech -ja proniká bývalý rozdíl stupňový -i̭ē a -ī: sg. nom. má koncovku -i za pův. -ī, kdežto v pádech jiných se jeví kmen -ja z pův. -i̭ē. Případy, ve kterých to vidíme, jsou zejména:
sg. nom. prorokyni atp., stsl. –yňi; stslovenština měla by tu míti -yni (s tvrdým -n-),ale v pádech jiných bylo tu právem -ň- (z -nj-) a to vniklo odtud i do nom. sg.;
part. sg. nom. fem. nesúci atp., stsl. nesąšti; mělo by býti č. nesúti stsl. a psl. nesąti atd., srov. lit. vežanti z -tī; ale v pádech jiných bylo tu právem psl. -tj-, změněné ve stsl. -št-, č. -c- atd., a to vniklo odtud i do tohoto nominativu;
part. sg. nom. fem. nesši atd., stsl. nesъši; mělo by býti č. nessi stsl. a psl. nesъsi; ale v pádech jiných bylo tu právem psl. -sj-, změněné v -š-, a to vniklo odtud i do tohoto nominativu;
kompt. (superl.) sg. nom. fem. chuzši atp., stsl. chuždъši; mělo by býti č. chuzsi stsl. chuždьsi a psl. chudjьsi; ale v pádech jiných bylo tu právem psl. -sj- = -š-, a to vniklo odtud i do tohoto nominativu[3] O sg. nom. -i srov. Sievers zur Accent- u. Lautl. der germ. Sprachen v Paul Brauneových Beiträge 5 (1878), 138, Leskien v Jag. Arch. 3, 211 a Brugm. II. 313 až 319 a 526.).
Kmeny -ŭ mají příponu -s, koncovka je tedy - ŭs; na př. lit. sūnus, skr. sūnuš atd., pův. sūnu-s. Do slovanštiny koncové -s odpadá a -u se oslabuje v -ъ, je tedy psl. a stsl. synъ, č. syn.
Kmeny -ū mají touž příponu -s, koncovka jest tedy - ūs; na př. lat. socrūs, pův. sṷekrū-s. Do slovanštiny -s odpadá a -ū mění se ve svou náležitou střídnici -y, stsl. svekry. Vedle toho vyvinul se také novotvar svekrъvь, podle gen. svekrъve atd., a z novotvaru takového jest i č. nom svekrev.
Kmeny -ĭ mají touž příponu -s, a koncovku tedy -ĭs; na př. lat. ovis, skr. aviš, pův. oṷis, lat. hostis atd. Do slovanštiny -s odpadá a -ĭ se oslabuje v -ь, psl. a stsl. gostь, kostь, č. host, kost.
Kmeny -n jsou v sg. nom. bez přípony pádové. - Kmeny mužské -mōn mění koncovku v náležité slov. -my, na př. ř. ἂχμωυ, stsl. kamy. Vedle toho vyvinul se také novotvar kamenь, podle gen. kamene atd., a z novotvaru takového jest i č. nom. kámen. - Kmeny pak střední -mēn mění koncovku v náležité slov. -mę, na př. sēmēn stsl. sêmę, stř. siemě nč. símě, stsl. ramę č. rámě atd.
Kmeny -s jsou v sg. nom. též bez přípony pádové a jejich koncovka -s se odsouvá. – Substantiva neutra -os mají tudy sg. nom. akk. –o
![[8]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00010.jpg){kind=link}