jim.[437]číslo strany tiskuPlur. lok. psl. a stsl. têchъ jichъ, t. j. plurálové tê-, ji- a přípona lok. plur. -chъ, jako ve skloňování jmenném, v. § 19. V slovanštině je tu přípona pádová zněním stejná s příponou pl. gen.; ale původu jsou rozdílného: genitivní -chъ je z býv. -som, lokálové pak z býv. -su.
V č. je z toho těch, jich.
V ŽWittb. čte se: w ſienech twis 64, 5, nad lat. in atris tuis; nikoli tvar starožitný, jak se někdy vykládá, nýbrž napsáno omylem -s podle lat. tuis, viz mé vyd. ŽWittb. str. 85–86 pozn.
Plur. instr. psl. a stsl. têmi, jimi, t. j. plurálové tê-, ji- a přípona instr. plur. -mi jako ve skloňováni jmenném, v § 20.
V č. têmi, jimi.
Pro vokativ tvarů zvláštních není, béře se za něj vždy nominativ.
380. V § předešlém vyloženy jsou pádové přípony a koncovky skloňování tohoto od podoby své původní nebo nejstarožitnější až do počátku historické fase staročeské. V době potom následující dějí se změny a vyvíjejí se tvary některé různé podle času a nářečí. O změnách a tvarech těch je řeč doleji při zájmenech těchto jednotlivých; ale některé z nich jsou stejného druhu u zájmen všech anebo mnohých, a o těch třeba promluviti zde předem a úhrnně.
1. Místo sg. gen. masc. neutr. toho, dat. tomu, lok. tom, a rovněž tak místo jednoho atd. – to zastupuje nám také zde kmeny tvrdé vůbec a je- kmeny měkké – jest dial. teho, temu, tem atd. Tvary tyto, s -e- místo žádaného -o-, vyskytují se v nč. nářečích východních a také v textech starých, a výklad mohl by jim býti dvojí: buď jest teho místo tého a tedy podle dobrého, anebo jest teho místo toho a podle jeho; na výklad nějaký jiný nevím že by bylo lze pomysliti. Avšak i z uvedených dvou výkladův prvý neobstojí. Kdyby se bylo vyvinulo tého podle dobrého, bylo by musilo nastati zkrácení tého-teho; tu však nebylo by lze pochopiti, proč se nezkrátilo také dobrého. Kdyby však bylo zůstalo tého dlouhé jako dobrého, bylo by podléhalo -é- v obojích tvarech týmže proměnám hláskovým, jež se ve kterém nářečí vyskytují, a bylo by na př. v nář. han. vedle dobrýho, také týho, v nář. slc. vedle dobrieho také tieho atd. Toho však není, nýbrž jest han. teho, slc. teho atd. Proto zbývá jen výklad druhý: teho, temu, tem místo toho atd. vyvinulo se vlivem tvarů měkkých jeho, jemu, jem (ňem) atd., ke kmenové souhlásce tvrdé t- připojují se koncovky parallelních tvarů měkkých -eho, -emu, -em.
2. Místo pl. gen. lok. těch, dat. těm, instr. těmi je dial. tych, tym, tymi BartD. 31 (pomor.), 73 (val. místy, vedle tý-) aj. V nářečích příslušných neříká se dobrych, dobrym a dobrymi místo dobrých atd., tvary vytčené tych atd. nejsou tedy novotvary podle sklonění složeného, a výklad pro ně nejpodobnější jest opět, jako byl právě podaný: v tych, tym, tymi[438]číslo strany tiskuje
![[437]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00439.jpg){kind=link}
![[438]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00440.jpg){kind=link}