[433]číslo strany tiskuČást druhá.
Skloňování zájmenné.
377. Zájmena jsou rodová, která vyjadřují také grammatický rod, na př. ten masc., ta fem., to neutr., a bezrodá, která rodu grammatického nevyjadřují, na př. já, jež jest stejné pro masc., fem. i neutr.
Bezrodá jsou zájmena osobní sing. nom. já, ty atd. a zvratné se; rodová jsou všecka ostatní.
Skloňování zájmen liší se od jmenného a jest tedy skloňování zvláštní, zájmenné. Ale není to skloňování jednotné, nýbrž valnou většinou rozdílné, jiné totiž zájmen rodových a jiné zájmen bezrodých. Ve smyslu užším rozumí se skloňováním zajmenným obyčejné skloňování zájmen rodových.
To platí o češtině a slovanštině, a to platí o jazycích indoevropských vůbec.
A. Skloňování zájmen rodových*).
378. Zájmena rodová, která v češtině máme, jsou v §§ 381 a násl. uvedena a probrána všecka.
Jejich kmeny končí se veskrze samohláskou. A to skoro vesměs samohláskou -o pro masc. a neutr., -a pro fem., na př. to-, ta-; jenom čь- a sь- jsou kmeny –ĭ.
Kmeny -o, a, jako v skloňování jmenném, tak také zde třeba rozeznávati tvrdé, na př. to-, ta- at., a měkké, na př. jo-, ja-, nebo našo-, naša- atp.; měkké souhlásky kmenové způsobují jisté změny v následujících samohláskách, a z toho vyplývají pak mnohé rozdíly mezi tvary tvrdými a měkkými.
V některých pádech jeví se kmen jiný, než kterého žádáme. Zejména kmen tê-, na př. v stsl. pl. dat. tê-mъ vedle chlapo-mъ, mêsto-mъ
*) Srov. Brugmann, Grundriss II, 773 sl.; Leskien, Declination 108 sl.; Miklosich, Ursprung einiger Casus der pronom. Declin. (Sitzungsber vid. Akad. LXXVIII, 1874) 143 sl.; mou rozpravu Stčeské sklonění zájmenné (v Král. Č. spol. nauk 1885).
[434]číslo strany tiskuryba-mъ
![[433]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00435.jpg){kind=link}
![[434]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00436.jpg){kind=link}