[35]číslo strany tiskudubu, špalku, ale berouce tato slova za názvy potupné pro člověka pravíme: nemluv do toho duba, špalka;– v nářečí zlínském BartD. 18 říká se: stáli zme u stroma (jednoho) a list prší ze stromu (význ. kollekt.); zakúsił do hracha, do boba, do maka (= do zrnka hrachového atd.) a kúpił měřicu hrachu, bobu, maku; opiš to s toho papíra a popsáł arch papíru; slézali z vrcha (= s kopce) a sypáł z vrchu (= s výše dolů); — v nář. chrom. 267 lek se hromu a kyho hroma; atd.– Rozdíly tuto dotčené a jim podobné zajisté nevznikly až v čase novém, nýbrž byly v jazyku také v dobách minulých; ale není snadno je vystihovati.
Výsledek všeho toho vývoje jeví se v nynějším usu jazyka spisovného a nářečí obecných.
Usus jazyka spisovného vypsal Dobrovský v Lehrg.2 str. 168 a násl. takto: a) koncovku -a mají 1. jména místní, na př. z Říma, do Krakova, u Lvova atd.; ale Most gen. Mostu, Brod gen. Brodu atd., t. j. -u bývá, když jméno místní je zároveň appellativum; k tomu jest připomenouti, že některá z těchto jmen časem ztrácejí význam appellativní, a pak mívají jen koncovku -a, na př. okolo Náchodu Háj. 403ᵇ nč. okolo Náchoda, z Újezdu XVI stol. (Listy filol. 1891, 86) nč. z Újezda; 2. jména měsícův: leden gen. ledna, února atd. (kromě listopadu); 3. jména dní: pondělek gen. pondělka atd., kromě pátek-pátku; taktéž gen. dneška včerejška, zítřka; 4. některá jiná: chlév, chléb, zákon, mlýn, kostel, kotel, popel, sýr, večer, klášter, oběd, život, ocet, svět, oves, dobytek, rybník, hřbitov, žaludek, podolek, kostelík, pokojík, ječmen; b) koncovku -a i -u mají duch (Athem), sen, brav, okov, ostrov, sklep, hrom, komín, záhon,svícen, úmysl, stůl, dvůr, chomout, nežit, les, kus, duch, hřích, kožich, kalich, ořech, jazyk, potok, rok, řebřík, pilník; c) ostatně je pravidlem -u. Od tohoto popisu uchyluje se poněkud Jungmann, klada ve Slovníku na př. podolek gen. podolku a podolka, žaludek gen. -a i -u a podobných odchylek dalo by se shledati více; ale v celku je popis Dobrovského správný. Zevrubné udání, které ze substantiv sem patřících má v jazyku spisovném gen. -u neb -a, podává slovník.
Usus nářečí západních je celkem týž, jako jazyka spisovného. Taktéž je ve slovenštině spisovné, Hatt. slc. 66 sl. V Moravě a Slezsku je však většinou a, kromě území západomoravského, kde bývá shodně s češtinou častěji -u. Na př. dubu a krchova, pecna atd. chrom. 266 a 267; dubu i duba, stromu i stroma, pátku i pátka, u płota, u płuha atd. Btch. 264 (dol.-beč.); obraza, płuha, kožucha, šátka, javora, komína, płota, duba, hroma, snopa atd., vedle gen. vosku, potu, prachu, hładu, cukru, dýmu, slechu, dechu, času, zvyku, hrobu, hradu, krku atd., a ovšem také při původních u-kmenech: domu, medu, ledu BartD. 18 (zlin.); obraza atd. t. 67 (val.), 112 (laš.); podaj mi toho žbána t. 180, požčajte mi grejcara t., podrž mi měcha t., letos ani kłáska neporůstło t. 181;
![[35]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00037.jpg){kind=link}