dosud Us. spis., mým BartD. 76 (val.); dědicuom ſweym KolČČ. 3ᵃ (1548), tak i tvejm vinšuji ŽerKat. 35 a j., mejm Us. ob., BartD. 2, 256 (žďár.); – z toho mém chrom. 279, BartD. 2, 172 (han., blansk.), t. 2, 192 (han., tišň.); ke cti bohom ſwem Mill. 78ᵇ, ſwem koňóm t. 44ᵃ. – Novotvary: mojim, mojim paňám Suš. 90, mojim Btch. 379 (dbeč.), BartD. 2, 25 (han., holeš.), slc. mojim; – mojem t. 2, 50 (han., přer.), t. 2, 94 (han., týn.), mojem paprškom Šemb. 141 (slc., levoč.); – mojím, mogjm Dolež. 68, t. 24 (zlin.), t. 75 (val.), t. 90 (stjick.).
Plur. instr. mými atd., podle dobrými: zzwy̆mi ščěpy Jid. 101, ſwými BiblB. Mark. 8, 10 atd., dosud Us. spis., mými BartD. 76 (val.), ſwýma raddami Beck. 2, 585, ſwýma ovoci BílD. 158 a j.; slovy meymy DivVítB. 16, mejmi modlitbami ŽerKat. 103, svejmi službami t. 93 a j., mejma Us. ob., BartD. 2, 256 (žďár.); – z toho mémi, -ma: mezi ſwemy Mill. 46ᵃ, svemi pňami Šemb. 121 (opav.), méma chrom. 279, BartD. 2, 172 (han., blansk.), t. 2, 192 (han., tišň.).– Novotvary: mojimi BartD. 120 (laš.), slc.; mojima Btch. 379 (dbeč.), BartD. 2, 25 (han., holeš.); – mojema BartD. 2, 50 (han., přer.), t. 2, 94 (han., týn.), svojema pňami Šemb. 111 (dolnobeč.); – mojími, -ma: mogimi Dolež. 68, mojíma BartD. 24 (zlin.), t. 75 (val.), t. 90 (stjick.); – mojmi: mojmi slzami, se svojrni dioučaty Duš. 441 (slc.).
412. 1. Ve výrazích dial. mój-milý, má-milá sráží se zájmeno mój, má se zpodstatnělým -milý, -milá a vzniká tudy spřežka, v níž člen první se neskloňuje; na př. slc. s moj-milým, ma-milú srdce bolí, ked som išiel od ma-milej, k ma-milej, pri ma-milej atp. Duš. 441.
Druhdy se ke spřežce té possessivum znovu přidává: už je moja ma-milá v komôrke zavitá t.
2. Slc. říká se místy: mojo volky, mojo rúčky, mojo ovečky atp. Duš. 440, mojo m. moje. Za sing. neutr. moje bývá tu mojo, na př. mojo potěšenie atd., v. § 409, a toto mojo přijato pak a ustrnulo i za plur. moje.
3. V témž nářečí vyskytuje se také sg. nom. fem. tvoj-dcera Duš. 437, akk. svoj-vlastnú dceru t. 439, gen. u moj-matky, do tvoj–zahrádky t. 438, dat. k svoj-rodině t.; a také tyto tvary dlužno trvám vykládati ustrnutím kmenové slabiky moj- atd., nikoli odsouváním koncovek.
4. V stč. sing. lok. v-svém a sing. akk. fem. v-svú jest obtížná skupina v-sv-; proto vynechává nebo přesmykuje se druhé -v- a jest vs-; na př. hospodář když staví hosta newſem domu Rožmb. 231 m. ne-v-svém, wfſem manželství Otc. 451ᵃ m. v-svém, wſſem jménu Rúd. 4ᵇ m. v-svém, wſíewm srdci Hod. 64ᵇ a 65ᵇ m. v-svém, (buoh) veš tvor w ſu mocz přivinul Vít. 14ᵇ m. v-svú, srov. I. str. 439.
5. Vlivem sing. masc. nom. můj vyvinulo se také dial. strejčkůj, Havlůj; atp. z possess, -ův: místo sg. nom. masc. -ův říká se většinou –ů
