napodobením gen. ničehého): v ničehemž nepohoršlivé knížky míním, že nebude škodno vydávati Froz. 18.
V jazyku nynějším, mimo připomenuté slc. dial. nicej a ničového, toho není.
395. Zájmenné výrazy ně-čso, ni-čso nejsou složeniny, nýbrž spřeženiny, které teprve během času v jednotku nedílnou srostly; v době staré cítilo se ještě, že v nich jest po slovích dvou, a když se spojovaly s předložkou, mohla tato býti bezprostředné před -čso, a zbytek toho zachoval se i do jazyka nového. Že by tu byla složenina předložkou roztržena, zdá se jenom na pohled. Na př. všecko ni zaſby nejměl Túl. 33ᵃ t. j. ni-za-č = nč. za nic; jsa snad nyewczem vinen Štít. uč. 82ᵃ t. j. ně-v-čem nč. v něčem, v takém nyewczem pracovati Štít. ř. 61ᵇ, nywchzems AlxBM. 8, 41 t. j. ni-v-čemž, nedám ti nywczem škody vzieti DalC. 44. (Vlasta) nywczem sě nepoddá t. 15, (Vladislav) hrdinstva nywczemz nepokázal t. 66; ny o czemz jiném AlxV. 2453 t. j. ni-o-čemž; w-ni-we-č VelKal. 312, kroupy osení v-ni-ve-č obrátily Kram. Jg., v-ni-ve-č Us. spis.; wnywczem Pass. 294, Štít. ř. 86ᵃ, 115ᵇ t. j. v-ni-včem (předložka opakována) nč. v ničem atp. Podobně při lec(i)čso: o-leczy-czems Štít. ř. 95ᵃ a wleczwecz t. j. v-lec-ve-č t. 49ᵃ. Způsob nynější však byl ve stčeštině též znám: za nicſe ŽGloss. 89, 5, wnyczemz Pass. 465 atd.
Nic pojato za substantivum (masc.), = das Nichts, dostává pak i flexi jmennou: k nyczu učiňen sem ad nihilum ŽKap. 72, 22, k nyczu tamt. 77, 59 a 107, 14; i nč. někdy tak se mluví: z nicu, srov. § 48, 6.
8. jь, jen; jen-že.
396. Kmen zájmena tohoto jest jo- přehlas. je- masc. neutr., ja- fem.
Vedle nebo místo tvarů j- bývají tvary jej-. Zejména: sg. akk. masc. jej místo j(ь), sg. gen. fem. jejie vedle jie, sg. dat. lok. fem. jejiej avrŷ vedle jiej, du. gen. lok. jejú v. jú, pl. gen. jejich v. jich a pl. dat. jejim v. jim. Některé z tvarů těchto jsou původu patrně pozdního, t. j. doklady historické dokazují, že tvary ty až v době pozdější povstávají. To platí zejména o pl. gen. jejich, jehož doklady nejstarší jsou z 2. pol. XIV stol. a za nějž před tím bývá jich; o sg. dat. lok. fem. jejiej a pl. dat. jejim, které jen dial. se vyskytují vedle obyčejného jiej a jim; o sg. akk. jej, vedle něhož v době staré hojně se vyskytují tvary na pův. jь, se zakládající. Tvary tyto, jej- místo j-, mají o slabiku je- více, a ta jim přibyla zajisté analogií a vlivem těch tvarů pádových, kde je- bylo právem. Tvary těmi mohly by býti sg. instr. fem. *jejú = psl. jeją a du. gen. lok. *jejú = psl. jeju; ale ty byly se záhy stáhly v jú, jejich jej- nemohlo tedy
