(slov.),t. 74 (val.), t. 82 (hran.), t. 90 (stjick.), t. 93 (kel.); to změněno v nářečí laš. podle 1. str. 149 v kym BartD. 119 a je tu pak lok. stejný s instr.
Sing. instr. měl by býti ciem, podle tiem a stsl. cêmь; – ale nevyskýtá se a náhradou je kým z nom. ký: s kým, někým, nikým tak z pravidla a dosud; neměl se ſ kaym potkati Háj. 151ᵃ, s kaym t. 128ᵇ a j., kaym by se činila Hrub. 305ᵇ, keym se býti pravíš t. 209ᵃ; kým Us., BartD. 24 (zlin.) a j., slc., zkrác. kym BartD. 119 (laš.); kém chrom. 281, Btch. 378 (dbeč.) a j.
391. Při záporném nikto jsou – pro důraz a sesílení záporu, srov. § 380 č. 18 – v jazyku starším některé zvláštnosti, zejména:
v sg.nom. místo nikto a nikte zdloužené niktó: tak vás niktuož neuhaní Vít. 65ᵇ var., – a nikté: vidieše ano jeho nyktee nesáhá Krist. 95ᵃ, vyššieho nad to (božie) milovánie nyktee nejmá t. 91ᵇ;
v sg.gen.akk. místo nikoho zdloužené nikohó: abych nykohuoz nevzýval Lit. Act. 10, 28, – a slabikou rozmnožené nikohého: já juž nejmám nykoheho LAl h, ot nikoheho ŽWittb Athan. 226ᵃ, jiného nykoheho Vít. 62ᵇ (Petr) vás sě nykohehoz nebojí Hrad 84ᵃ, nebojě se nykoheho Ol. .Tob. 11, 15, on pak sám (nebojí se) nikoheho NRada 157, nikohého sě nebáti DalJ. 82 z rkpů V, Ff. L, Z, nikohéhož sě neboje Trist. 120 atd., nikohého Blah. 176 (zavrhuje);
v sg.dat. místo nikomu slabikou rozmnož. nikomému: nykomem neškoďte Hrad. 12ᵇ, aby nykomemu nepravil t. 17ᵃ, neotpusti nykomemu t. 113ᵇ, neboť sě ten nykomemu nehodí Vít. 62, nykomemu mlčenie škodí t. 63ᵃ, aby žádný zlé za zlé nykomemu nevrátil EvOl. 112ᵇ, aby nykomemu nepravili t. 290ᵇ, Koř. Mat. 16, 20, nykomemuz nyczymz nebuďte dlužni Koř. Řím. 13, 8, nykomemu sem nebyl tiežek t. 2. Koř. 11, 9, nestane svědek jeden proti nikomemu non stabit testis unus contra aliquem Kladr. Deut. 19, 15, nikomemuž nepovolujte t. Galat. 5, 7 (Vulg. nemá) a j., nikomému věřiti nechtěl DalJ. 39 z V, J, L; – ano též nikomemému: nelze bieše nykomemu spasenu býti ML. 60ᵇ.
V nč. toho není.
392. V stsl. jest vedle kъ-, kogo také zájmenné adj. sg. nom. masc. kyj z kъjь, fem. kaja, neutr. koje, skloňované většinou podle sklonění zájmenného, na př. sg. gen. kojego. dat. kojemu, lok. kojemь dat. lok. fem. kojej atd., a dílem podle sklonění složeného, na př. sg. fem. ka-ja, akk. ką-ją, pl. nom. akk. ky-ję atd. V č. je za to ký gen. kého atd.‚ s tvary veskrze staženými. Tyto mohly by se vykládati veskrze a přímo z napodobení sklonění složeného dobrý gen. -ého atd.; ale vzhledem k vytčenému právě stsl. kyj zajisté je oprávněn výklad, že také tvary českého ký jsou původem svým dílem zájmenné, dílem podle sklonění složeného.
Bývá
