dosud. Ze kto vzniká kte, srov. 1. str. 241, na př. pak-li se kte nás kterému protivil Kat. 122, ktez (za plur. nom.) jsou jemu živi byli, tu ť (t. v nebi) jsú NRada 1959, by nykte nevěděl AlxB. 8, 34, nykte nevie AlxBM. 1, 22, nykte nebieše AlxV. 508, t. 2250, nečijéše nykte jiný t. 804, mníš by tě nykte neustrašil t. 988, jich (kol) nykte nemožéše rozebrati t. 1152, aby neprotřěl sě nykte k vozu t. 1270, v to sě nykte nechce otdati DalC. úv. 1, aby nykte nezvěděl toho hradu t. 39, nás nykte nenajal Krist. 95ᵇ atd.
V UmR. 78 psáno: przi nemz nykte ob obie ſtranye; je to verš 8slab. a dlužno tedy čísti nikť. V nář. slc. jest odsutím ještě dalším nik Hatt. slc.’96.
Změnou temného kt- v jasné gd- vzniká gdo, gde, ačkoliv se obyčejně kd- píše, srov. I. str. 324 a 449; na př. gdo sě tiehne Alb. 21, kdož vysl. gdož ChelčP. 146ᵃ niekdo Kruml. 135ᵃ nykde nemo ŽWittb. 138, 16, nikde nevědieše Hrad. 65ᵃ pak-li jednoho samého jest obec a nykde tu dědiny nemá nemo Rožmb. 298 atd.‚ nč. gdo psané kdo Us., BartD. 24 (zlin.), t. 39 (slov.), t. 54 (dol.), t. 74 (val.) a j. kto je stč., má převahu ještě v XV stol. a drží se jak řečeno v slc. dosud, naproti tomu vyskytuje se gd-, psané obyčejně kd-, v stol. XIV zřídka, ale šíří se časem a od 2. pol. stol. XVI je kdo pravidlem.
Za kto je slc. chto Duš. 422, za kdo (gdo) pak hdo Kotsm. 25 (doudl.), Šemb. 15 (domažl.), Us. ob., BartD. 42 (hroz.), t. 90 (stjick.) a j.; ze hto vynecháno h- a je do = kdo: do-pak to řek, ně-do to řek, ni-do to neříkal Us. ob., do BartD. 37 (stráň.), 52 (dol.) a j., nido t. 65 (val.).
V Brig. 165 je psáno: koz bojujíc zvítězie (plur.); nikoli ko-, nýbrž omyl m. kto-ž.
Sing. gen. akk. koho: koho gde navščievil svD. 90 atd., dosud Us., BartD. 37 (slov.), t. 74 (val.) a j., slc.; – koh': na koh sě obrátíta AlxW 1573; míra veršová (8slab.) žádá tu koho, ale koh' podle § 380 č. 8 mohlo v jazyku býti, třeba by zde bylo neprávem položeno;
keho: keho sem kochala Suš. 186, keho BartD. 39. (slov.), t. 54 (dol.), t. 74 (val.), t. 82 (hran.), t. 93 (kel.), t. 119 (laš.), Btch. 378 (dbeč.), Duš. 422 (slc.).
Sing. dat. komu: Pil. b atd.‚ dosud Us., BartD. 32 (pomor.), t. 74 (val.), t. 90 (stjick.) a j., slc.; – kom': kom ten jed na ruku padne Suš. 7, kom BartD. 24 (zlin.), t. 32 (podluž.), t. 74 (val.);
kemu atd.: ledakemu Suš. 198, kemo pak se dostaneš t. 248, kemu BartD. 32 (podluž.), t. 39 (slov.), t. 54 (dol.), t. 74 (val.), t. 90 (stjick.), t. 93 (kel.), t. 119 (laš.; Duš. 422 (slc.).
Sing. lok. kom, z pravidla a dosud; – analogií zvratnou komu, srov. § 380 č. 11: o komu BartD. 38 (velick.);
kem: nenie tobě péče o nyekem EvOl. 301ᵇ, o kem BartD. 39 (slov.),
t.
