14. synъ-.Srov. synovský atp.; skr. a lit. sūnu- atd.
Sg. vok. synu. Na př. žádný ſynu LAl. e, mój ſynu Hrad. 54ᵇ a j., Pass. 413 a j., milý ſynu Pass. 290 atd., z pravidla tak a dosud; – odchylkou podle o-kmenů syne, zřídka: otče i syne i duše svatý Štít. Rozb. 679, (Maria) vece: Syne (rým: hospodine) Spor (Výb. 1, 379), milý ſyne Marg. 373, Syne Jene Otc. 329ᵃ, ſyne Daviduov GestaKl. 25; ſynu und ſyne Tham (1801) 26.
Sg. akk. syn, odchyl. syna, viz nahoře § 300.
Sg. gen. synu nedochován; – za to odchylka podle o-kmenů syna: žʼ nám nedáš zzy̆na LMar. 27, zdráva učiň ſina ŽKlem. 85, 16 atd.
Sg. lok. synu. Na př. o ſynu božiem Pass. 280, o ſynu a dievcě Ol. Gen. 21, 12, o synu HusE. 2, 149 a j., w tom zzy̆nu JidDrk. 45, na mém ſynu Vít. 57ᵃ, na ſynu Pass. 410 atd., dosud.
Du. nom. akk. syny. Na př. oba zzy̆ny̆ JidDrk. 18, dwa ſyny krásná DalC. 25, Syni má milá Pass. 315, t. 320, dwa ſini dorostlá t. 286, t. 329, dwa ſyny Ol. Gen. 48, 1, Jakub a Jan ſyni Zebedeova Koř. Mark. 10, 35. byli dwa ſyny Ben. 1. Reg. 4, 4; – odchyl. syna, podle dva atp.: ciesař zamysli ſyna geho (t. j. dva syny Soběslavovy) českým obyčějóm otučiti DalC. 69, svá milá ſina ztrativši Pass. 287, člověk jeden mějieše dwa ſyna Koř. Mat. 21, 28, ta oba ſyna GestaKl. 31 (2), tot gſta ſyna má f 50ᵃ.
Du. gen. lok. podle sklonění -o: dwú ſynu Pass. 330, obú ſynu GestaKl. 32.
Du. dat. instr. synma nedochován;–odchyl. synoma: s ſinoma Pass. 291 a j., (Vojen) ſynoma zemi rozděli DalC. 6, se dvěma ſynoma Ben. Ruth 1, 3. atd.
Pl. nom. synové. Na př. ſinoue HomOp. 152ᵃ, ſynowe ŽKlem. 126, 3 atd., pravidlem a v jazyku živém dosud a vždycky tak; – zřídka odchyl. syni: zsytěli ſut ſyny ŽWittb. 16, 14, a obaké geſſutny ſiny czlowieczi, lzywy ſyny czlowieczy t. 61, 9.
Pl. gen. synóv: ſynow člověčích ŽWittb. 10, 5 a j., – nikdy syn.
Pl. lok. V textech nejstarších je pravidlem odchylné syniech, podle chlapiech: w ſynyech in filiis ŽWittb. 88, 7, Ol. Num. 3, 12, (o) Soběslavových ſynyech DalC. 71, o sedmi ſinyech Pass. 285, o svých ſinyech t. 291, o ſynyech Machabeových Štít. uč. 68ᵃ, o jeho ſynyech Štít. ř. 189ᵇ o svých ſyniech Koř. 4. Reg. 4, 5, na ſynyech Jakoba Kruml. 86ᵃ; o syniech ChelčP. 89ᵇ, na syniech HusE. 1, 38, o ſynijech Davidových Ben. 2. Par. 23, 3 atd.; – později také synech: na ſynech Kruml. 86ᵃ, na synech HusE. 1, 247 (doklady pro tvar synech, uvedené v List. filol. 1894, 292 z DalC. a ŽKlem., jsou nesprávné); nč. o synech atd. Us.; – z toho vyplývá, že tvar stč. i nč. synech jest novotvar podle hostech.
