tím, že kmeny mužského vzoru host přijímají koncovky ze sklonění mužských kmenův -jo a -o (vz. oráč a chlap), a kmeny ženského vzoru kost zase koncovky ze sklonění ženských kmenův -ja a -a (vz. dušě a ryba). Novotvarů takových je mnoho již v jazyku starém, a v nářečích nč. jich ještě přibylo. Nevyvíjejí se stejně, stejným směrem a stejným postupem u všech substantiv kmene -ĭ, nýbrž jsou tu mnohé rozdíly: rozdíly podle rodu a zvláště podle kmenových souhlásek (t. j. těch, které jsou před -ĭ). Na př. substantiva kmet a lať měla kdysi pády většinou stejné, nom. kmet, lať, gen. kmeti, lati atd., ale časem ovládaly novotvary, jiné při mužském kmet a jiné při ženském lať, a výsledek jest, že v nč. substantiva tato mají tvary veskrze různé, nom. kmet, lať, gen. kmeta, latě atd.; substantiva daň, kost měla kdysi sklonění veskrze stejné, nom. dan, kost, gen. dani, kosti atd., ale při daň a vůbec při kmenech -nь pronikly časem tvary analogické, kdežto při kost a vůbec při kmenech -stь uchovalo se sklonění staré. Atd. – Kromě toho vznikají časem ještě zvláštnosti jiné. –
314. Přehled toho všeho ukazuje
vzor host, kost,
jehož sklonění jest:
sing. nom. host; -i; dial. hosť
kost; -i; dial. kost
vok. hosti; -e
kosti
akk. host; hosti, -ě, -a
kost; kosti
gen. hosti; -ě, -a
kosti; -ě
dat. lok. hosti; -u, -ovi
kosti
instr. hostem
kosťú, -iú, -í;
dial. -ej, -úm, -um, -ou
du. nom. akk. vok. hosti
kosti
gen. lok. hosťú, -iú, -í
kosťú, -iú, -í
dat. instr. hostma
kostma
plur. nom. vok. hostie; -é; -i, -ové
kosti; -ě
akk. hosti; -ě, -y
kosti; -ě
