Hrad. 120ᵇ; v dokladě z Hrad. je ſyn opravou pozdější změněno v ſynᵃ t. j. syna, ale z toho nenásleduje, že by původně napsané syn bylo chybné. Stejná oprava čte se v Pass. 336: chtě sobě ſynᵃ vyprositi. Držel se tedy starý sem patřící akk. syn do XIII stol., a podobá se, že až do pol. XIV, ovšem jako archaismus, jejž opravovatelé nebo pozdější čtenáři měnili v novotvar syna.
Sing.gen. stsl. synu Cloz. Mikl. Gram. 3² 31; – v češtině gen. synu není; – ale ovšem gen. volu, v dokladech: pán wolu toho Ol. Ex. 21, 28, každý neodvíže wolu ani osla v sobotu EvVíd. Luk. 13, 15, z toho wolu OpMus. 26ᵇ, pana Johánka od Wolu peřestého Let. 120, u zlatého volu Us. Prag.; – domu, medu, vrchu atd., tu (u neživot.) trvá koncovka -u z pravidla v jazyku starém a dosud.
Sing. dat. stsl. synovi Zogr. a j.; – č. synovi, z pravidla; – volovi, nepíle volovi teletem Smil. přísl. (ČČMus. 1827, II. 67); – domovi atd., požehnal domowy israhelskému ŽKlem. 113, 12 (20), domowy twemu ŽWittb. 92, 5, ſtanowy twemu t. 90, 10.
Sing. lok. stsl. synu Assem. a j.; – č. synu, o ſynu božiem Pass. 280, o ſynu a o dievcě Ol. Gen. 21, 12; – volu, na tom volu Tkadl. 2, 55; – domu atd., v mém domu LAl. g, w domu ŽKlem. 67ᵃ, Hrad. 108ᵇ, Pass. 324, Br. Deut. 22, 16, w ſtanu ŽWittb. 14, 1, w zzadu t. j. v sadu Jid. 89, v sadu ŠtítV. 61, w chzinu AlxBM. 6, 40, w ledu AlxH. 5, 24, w gilu ŽWittb. 68, 3, na wrchu Pass. 418 a j.
Sing. instr. stsl. synъmь (Ostrom. Mikl. Gram. 3² 31); – č. synem, volem, domem, z pravidla a vždycky tak, dokladů netřeba; koncovka zdloužena syném: (králová) ho (Jidáše) bě zzyneem vzala JidDrk. 79, srov. zdloužení podobné ve vzorech chlap a oráč.
301.Du.nom. akk. vok. stsl. syny Assem.; – stč. syny, oba zýny JidDrk. 18, dwa ſini t. j. syny Pass. 329, dwa ſyny DalC. 69, Ol. Gen. 48, 1 atd.; – voly, dva woly Hrad. 107ᵇ, ve jzě woly stasta JiřBrn. 175; – domy atd., jsta dva domy Hus. 2, 418, oba poly Pror. 45ᵇ a j.; – novotvar du. syna v. § 304.
Du.gen.lok. stsl synovu Mar. a Assem.; – v češtině tvarů sem patřících není, jsou nahrazeny novotvary ze sklonění -o, synú atd.
Du.dat.instr. stsl. synъma Mar., polъma Assem.; – v češtině tvarů sem patřících není, jsou za ně novotvary ze sklonění -o, synoma atd.
302. Plur. nom. vok. stsl. synove Zogr. a j.; – č. synové, ſinoue HomOp. 152ᵃ, ſynowe Pass. 331 atd., – volové, wolowe ŽKlem. 143, 14, Pass. 354 a j., – domové, domowe ŽWittb. 48, 12, vaši domowe DalC. 2, ſtanowe Pror. 101ᵃ atd.; – změnou další -ové v -oví, -ovie, -ovia: tij
