zemrú, ale spasenie mé na věky bude a spravedlnost má nemine. Is51,7 Poslúchajte mne, jížto viete spravedlné, lide muoj, zákon muoj v srdci v jich. Nebojte sě přiekořizny lidské a posuzování jich sě nestrachujte, Is51,8 neb jako rúcho tak jě snie červ a jako vlnu sžéře jě mol. Ale spasenie mé na věky bude a spravedlnost má ot rodu v rod. Is51,9 Povstaň, povstaň, oblec sě v sílu, rámě božie, povstaň jako za dní za dávných v rodiech dávných věkuov. Zdali ne ty si pobil pyšného, ranil? Is51,10 Zdali s ne ty vysušil moře, vodu propasti úřitné, jenžto si obrátil hlubokost mořskú v cěsty, aby šli vyproštěni? Is51,11 Ti, ješto sú vykúpeni od hospodina, navrátie sě a přijdú do Sion chváléce a veselé věčné na hlavách na jich. Radost a veselé jmieti budú, uteče bolest a stonánie. Is51,12 Já sám utěším vy. Kto jsi ty, aby sě bál člověk smrtedlného a syna člověčieho, jenžto jako sěno tak usvadne? Is51,13 A zapomněl boha tvórce svého, jenžto jest roztáhl nebesa a založil zemi, a strašil za obyčej vešken den prchánie toho, ješto tě zamucoval a připravil byl k zatracení. Kde jest nynie prchánie smucijícieho? Is51,14 Brzo příde, jda otvierat a nezabie až do zabitie ani zmine chléb jeho. Is51,15 Ale já sem hospodin buoh tvuoj, jenžto zamucuji moře a nadýmají sě vlny jeho. Hospodin všech zástupuov jmě mé. Is51,16 Vzložil sem slova má v usta v tvá a stienem ruky mé obránil sem tě, aby sadil nebesa a založil zemi a řekl k Sion: Lid muoj si ty. Is51,17 Vzdvihni sě, vzdvihni sě, povstaň, Jeruzaléme, ježto si pilo z ruky z mé kalich hněvu mého, až do dna kalicha usnutie pilo s a vypilo s až do kvasnic. Is51,18 Nenie, kto by jě podepřěl ze všech synóv, jěžto jest porodilo, a nenie, kto by ujal ruku jeho ze všěch synóv, jěžto jest vzchovalo. Is51,19 Dvě sta věci,