hospodin rámě svaté své přěd očima všěch lidí a věděti budú všěckni krajě zemščí spasitele boha našeho. Is52,11 Odstupte, odstupte, vyjděte odtud, poskvrněného nedotýkajte, vyjděte zprostřěd něho. Očište sě, jížto nosíte osudie božie, Is52,12 neb v hluku nevyjdete ani v utečení pójdete, neb přějde vy hospodin a shlučí vy buoh izrahelský. Is52,13 Aj toť rozuměti bude sluha muoj, povýšen bude a povzdvižen bude a vysoký bude velmi. Is52,14 Jako sú podivili jemu mnozí, tak slavné bude mezi muži popatřenie jeho a krása jeho mezi syny lidskými. Is52,15 Tenť pokropí lidi mnohé, na něho stulé králové usta svá, neb ti, jimžto nenie pravého o něm, uzřie, a jížto sú neslyšeli, opatřili sú.
Is53 Kapitola padesátá třetie
Is53,1 Kto jest uvěřil slyšení našemu a rámě božie komu jest zjeveno? Is53,2 A vstúpil jest jako prútie přěd ním a jako kořen země žiezivé. Nenie tvárnost jemu ani krása, viděli smy jeho a nebylo jest nač pohleděti a žádali smy jeho, Is53,3 potupeného, ohyzdna a najchaternějšieho z mužuov, mužě bolesti a znajícieho nemoc a jako skrytý obličěj jeho a potupený, protož i neměli smy jeho za nic. Is53,4 Zajisté nemoci našě trpěl jest a bolesti naše on jest nesl a my smy mněli jeho jako mužě malomocného a poraženého ot boha a poníženého. Is53,5 Ale on raněn jest pro nepravosti našě, trýzněn jest pro hřiechy našě. Kázen pokojě našeho na něm a ssinalú bolestí jeho uzdraveni smy. Is53,6 Všickni my jako ovcě blúdili smy, každý na svú cěstu sě uhnul a hospodin vzložil jest naň nepravost nás všěch. Is53,7 Obětován jest, neb jest sám chtěl a neodevřel úst svých. Jako ovce na zabitie veden bude a jako beran přěd tiem, ješto jej střiže, utají sě a neodevře úst svých. Is53,8 S núze a s súdu vzat jest, rod jeho kto vypraví? Neb odřězán jest z země
