poskvrněna a ohavena žena ta? Ale ty vílilo si s milovníky s mnohými. Však sě navrať ke mně, praví hospodin, a já tě přijmu. Jr3,2 Vzveď oči svoji napravo a viz, kde si sě nýnie prostřělo, na cěstách si sedělo a čakajě jich jako lotr na púšči a poskvrnilo si zemi vilstvím tvým a zlostmi tvými. Jr3,3 Protož zabráněny sú tobě krópě dščové a pozdní přieval nebyl jest, čelo zjěvné hřiešnice učinilo sě jest tobě, nechtělo si sě zapoleti. Jr3,4 A protož asa nazov mě otec muoj, vuodce panenstvie mého ty jsi. Jr3,5 Zdali sě budeš hněvati na věky aneb tráti budeš až do konce? Aj toť mluvilo si a činilo si zlé a mohlo si a miesto slóv pokánie slovy pýchy poklamávalo si. Jr3,6 I řekl jest hospodin ke mně za dní Joziášě krále: Zda s viděl, což jest učinil protivník izrahelský lid? Odšel sám sobě na všelikú huoru vysokú a pod větevným dřěvem větví plnými i vílil jest tu. Jr3,7 I řekl sem, když jest byl učinil ty všě věci, navrať sě ke mně. I nenavrátil sě jest. I viděla jest protivnicě sestra tvá, vdova, Jr3,8 ež proto, že jest vílil protivný lid izrahelský, pustil sem byl jich a dal sem jemu listy rozvodné. I nebál sě jest protivný duom judských, sestra jeho, ale odšed i vílil jest také sám Jr3,9 a snadností vílenie svého poškvrnil jest zemi. A vílil jest s kamenem a s dřěvem Jr3,10 a ve všěch věcech v těch nenavrátil sě jest ke mně protivník, sestra jejie Juda, se všeho srdcě svého, ale ve lži, praví hospodin buoh. Jr3,11 I řekl jest hospodin ke mně: Spravedlnú jest učinil duši svú protivný duom izrahelský přijednáním protivného domu judského. Jr3,12 Jdi a volaj řěči tyto proti puolnoci a dieš: Navrať sě, protivný dome israhelský, praví hospodin, a neodvrátím obličějě mého od vás, neb svatý já sem,