chrámy na vysokých horách Tafet, téj modle, jěžto jest na údolí syna Ennonova, aby zžehli syny své a dcery své v uohni, jehožto sem nepřikázal ani pomyslil na svém srdci. Jr7,32 Protož aj toť sě dni přibližijí, praví hospodin, a nebude jmenován viece Tefet a údolé syna Ennonova, ale údolé zabíjěnie a pochovávati budú v Tefet proto, ež nebude miesta, Jr7,33 a bude mrcha lida tohoto ku pokrmu ptačstvu nebeskému a zvěři zemskéj a nebude, kto by otehnal. Jr7,34 A přěstati káži z měst judských a z ulic jeruzalémských hlasu radosti a hlasu veselé, hlasu ženicha a hlasu mladé nevěsty, neb v pustinu bude země.
Jr8 Kapitola osmá
Jr8,1 Toho času, praví hospodin, vyvrhú kosti krále judského a kosti kniežat jeho a kosti kněží a kosti prorokóv, jížto sú bydlili v Jeruzalémi, z rovuov jich, Jr8,2 a rozepnú jě proti slunci a měsieci a všelikým hvězdám nebeským, jěžto sú milovali a jimžto sú slúžili a po nichžto sú chodili a jichžto sú hledali a modlili sě, nebudú sbierány a nebudú pochovány, v záchod v zemi budú. Jr8,3 A budú volati viece smrt než život všickni, jížto ostanú z národa z tohoto přězlého ve všelikých miestech, jěžto jsú ostavena, k nimžto sem vyvrhl je, praví hospodin všěch zástupuov. Jr8,4 A dieš k nim: To praví hospodin: Zdali ten, ješto letí, nevstane vzhuoru, a ten, ješto odvrátil sě jest, nenavrátí sě? Jr8,5 Pročež tehda otvrátil sě jest lid tento v Jeruzalémi odvrácením svárlivým? Pochopili sě lži i nechtěli sě navrátiti. Jr8,6 Pozoroval sem a poslúchal, ižádný to, což dobrého jest, nemluví. Ižádný nýnie, kto by činil pokánie z svého hřiecha a řka: Co sem učinil? Všickni obrátili sú sě k běhu k svému jako kuoň rúčěstý jda do bojě. Jr8,7 Luňák na nebi poznal svój čas. Hrdlice a vlastovice a čapek střěhli sú času příščie svého, ale lid
