[13r]číslo strany rukopisuolivového ovoce dvú aneb tří olivových dřěv na svrchku ratolesti aneb čtyř aneb pěti na vršiech plodu jeho, praví hospodin, buoh izrahelský. Is17,7 Toho dne nakloní sě člověk k stvořiteli k svému a otci jeho k svatému k svému izrahelskému patřiti budeta Is17,8 a nenakloní sě k uoltářóm, jichžto sú načinily rucě jeho a jěžto[fa]jěžto] gyzto sú učinili prstové jeho. Nebude hlédati na bohy a na modlebné chrámy. Is17,9 Toho dne města síly jeho budú opuščena jako pluhové a osěnie, ježto[fb]ježto] gyezto jest opuščeno od synóv izrahelských, a budeš pusto, Is17,10 neb s zapomanulo spasitele, boha, a násilného spomocníka tvého si sě nerozpomanul. Protož saditi budeš saděnie věrné a plod cizí sieti budeš, Is17,11 dne sazenie tvého plané víno a ráno siemě tvé vzkvetne. Odjata jest žen dne dědičstvie a želeti bude těžcě. Is17,12 Běda množství lidu[13]přeškrtnuto: mo mnohých jako množstvie mořě, ješto zvučí, a hluk sborový, ješto hučí jako zvučenie vód Is17,13 u povodeň a láti mu bude a uteče daleko a pochopen bude jako prach horní od větra a jako vicher od búřě. Is17,14 V čas večerní, anoť zasmúcenie, v jitřní čas a nestane ho. Toť jest čiest těch, ješto sú pohubili ny, a otdiel těch, ješto sú ny trmácěli, a diel rozběžijících[fc]rozběžijících] ny rozbyeezygyczych ny[fd]ny] krzyd.
Is18 Kapitola osmánástá
Is18,1 Běda zemi zvonečku, ješto jest za řěkú múřěnínskéj zemi, Is18,2 jež šele na moři posly své na lodičkách třtěných na vodách. Jděte, poslové rúčí, k lidu sběhlému a roztrhanému, lidu čakajíciemu a k potlačenému, jehožto sú řěky[fe]řěky] rzyekly jeho zemi zbořily, Is18,3 k huořě jmene boha všech zástupuov, k hořě Sion, všelicí[ff]všelicí] wſſyelyczy bydliteli světa, ješto bydlíte na zemi, když vzdviženo znamenie na horách, uzříte a zvuk trúby uslyšíte. Is18,4 Neb to
