země, radovala sě jest a obraduje sě Is14,8 a jedlí ovoce dřievie také veselilo sě jest tobú a cedrové libanščí, poněvad si usnul, nepřijede, kto by ny urúbi. Is14,9 Peklo vezpod zamútilo sě jest proti tvému příščí. Vzkřiesil jest tobě obry. Všeliká kniežata zemská vstala sú s svých stolic a všeliká kniežata národóv, Is14,10 všickni odpovědie a dějí tobě: Ty jsi raněn jako i my, k nám podoben si sě učinil. Is14,11 Stržena jest do pekla pýcha tvá. A padla jest mrcha tvého těla pod tobú. Prostřěn bude mol a oděv tvuoj budú červie jiesti. Is14,12 Kak si spadla, dennice, ješto s ráno vzchodila! Upadl si na zemi ty, ješto s ranil lidi, Is14,13 jenžto si řekl na svém srdci: Na nebe vstúpím, nad hvězdy nebeské povýším stolici mú, sědu na hořě zákonovéj na stranách puolnocních, Is14,14 vstúpím na výsost oblakóv, podoben budu Najvysšiemu. Is14,15 Ale však do pekla strčen budeš, do hlubokosti propastné; Is14,16 kto tě uzří, k tobě sě přichýlé a tě ohlédají: Zdali nenie to ten muž, jenžto jest zamucoval zemi, jenžto je pohuboval královstva, Is14,17 jenžto učinil pust svět a města jeho zkazil, vězniem jeho neodevřěl želářě? Is14,18 Všelicí králi zemščí, a všickni sú usnuli v chvále, každý v domu v svém. Is14,19 Ale ty vyvržen si z rovu z svého jako kmen neužitečný, jako hnisem poskvrněný a obalený s těmi, ješto sú zbiti mečem a sstupují do základóv propastných jako mrcha hnilá. Is14,20 Nemieti budeš tovařistva ani s nimi v rově, neb ty zemi svú si zatratil, ty si lid zbil; nebude vzývána na věky plémě přěškaředých. Is14,21 Připravte syny jeho k zabití, nepravosti otcóv jich nepovstanú ani budú dědičsky vlásti zemí ani naplnie tvář okrslka městského; Is14,22 a povstanú na ně, praví hospodin všech