a řka: Běda mně, hroznú horkost od diáblóv trpím. To Terencian, otec jeho, uslyšav, v svém se hřieše poznal, svatý křest přijal a život i umučenie svatého Jana a svatého Pavla popsal. Píše svatý Řehoř u vykládaní jednoho čtenie, že když jedna šlechetná paní na každý den do kostela svatého Jana a svatého Pavla chodieše a když jednú v kostele byvši, zase domóv jdieše, uzře dva člověky, stojiece u pútníkové postavě, jimažto almužny kázala dáti, jakžto dvěma pústenníkoma. Tehda prvé než sluha jejie almužny přinese, až tato dva pústenníky pokorně ku panie přistúpivše, vecešta: Jakož ty nás, paní, po vše časy navštěvuješ, takež my v den súdný chcmy o tobě péči mieti a což na nás prositi budeš, obdržíš. To jie řekše i zmizašta. A ta paní, jich milosti slúžieci, bohu se dostala. Amen.
Svatých sedmi bratróv
Svatá Felicitas měla sedm synóv, jimžto jména sú byla tato: Januarius, Felix, Filip, Silvanus, Alexander, Vitalis, Marcialis. Všech těch i s mateří kázaním Anthonia ciesaře starosta Publius před se pozvati kázal, radě mateři a řka: Smiluj se nad sebú i nad svými dětmi. Obraťte se na naši vieru. K tomu svatá Felicitas odpovědě: Věz to, starosto, že ani hrózú, ani krásnú řečí mne nepřemluvíš, jista sem, že mám toho, jehožto pomocí Anthonia ciesaře přemohu. Lépe umřevši, než živa jsúci. To prořekši svatá Felicitas, na své syny jasně se ozřevši i promluvi k nim a řkúc: Vizte, synové moji přemilí, a k nebesóm vzezřete, mé dietky přemilé, tam nás milý Ježíš Kristus čaká. Stójte mocně u vieře, pro svého milého spasitele Jezukrista
