jeho uvařivši, druhú polovici schovala. Tehda v tu hodinu městské stráže vařené maso počivše, do toho domu uběhli, k té smutné ženě řkúc: Náhle pověz nám, kde maso vaříš, anebo inhed zabita budeš! Tehda ona nebožka hrnec odkryvši, k nim vece: Aj toť sem vám dobrú částku schovala. A když oni dietěte vařeného zazřeli, hrozná je hróza objide, tak že i mluviti nemohli sú. Tehda ona k nim vece: Jezte, méť jest dietě. Nebť já, jakž sem je kolivěk urodila, prvé než vy sem jeho pojedla, nebuďte měkčejšie než žena, ani vám to ohavnějé buď než mně, jeho vlastnie mateři. Pakli nechcete, ale já je sama sniem, neb jsem jeho dřieve druhú polovici snědla. To oni uslyševše, třasúce se velikú hrózú pryč běželi.
A potom Titus Jeruzaléma dobyv, židovský chrám obořil a jakož Židé za třidceti peněz Ježíše kúpili, takež Titus třidceti Židóv za jeden peniez prodával. A tak píše mistr Jozefus u paměti starého písma, že u počet jest Židóv prodáno sedm a osmdesát tisícóv a jedenádcte krát sto tisícóv umřelo jest od hladu a od meče a od rozličného úrazu. Proto slušie každému křesťanu to na paměti mieti, aby se sám, kdež móže, nepomstil, ale bohu poručil, neb on móže za tu pokoru odplatiti a nad protivníky, lépe než my žádáme, nás pomstiti. Neb jest sám hospodin v svatém písmě řekl: Mně pomsty totiž poručte, a já odplatím věky věkóm. Amen.
Nalezenie svatého kříže
Svatého kříže nalezenie proto dnešní den svatá cierkev slaví, neb jako toho dne svatý kříž mnoho časóv skrytě v zemi schován ležav,
