zavolav. Jemužto přikázal a řka: Když umrkne, vynda ven, poslúchajž, a co uslyšíš, to mi přída pověz. A když tak kaplan, jakž mu bylo přikázáno, učinil, vrátiv se k němu, pověděl jemu a řka: Slyšal sem měčské hlasy, ani huhlí. A to řek ten kaplan, poče sedě bdieti, čakaje svatého otce skončenie. Jemužto opět ven vyníti kázal a což by vně uslyšal, aby vrátě se jemu pověděl. Tehda ten kněz vyšed, zase se vrátiv, že nic neuslyšal, pověděl. V tu hodinu stkvúcie světlost přišedši, svatého Hilaria obklíčila, tak že ten kněz pro velikú světlost naň hleděti nemohl. A ta světlost v túž hodinu inhed zmizala, když svatý Hilarius skončal. To se dálo po božiem narození tří stého a čtyřidcátého léta za Konstantina ciesaře. Amen.
Svatého Macharia opata
Svatý Macharius opat vyšed s púště i jal se přebývati v hrobiech, ješto někdy pohani byli pochováni. A v těch hrobiech často spáše, a jednú vytáhl tělo pohanské, hlavě založil miesto podušky. Tehda diáblové, chtiec jeho uděsiti, v noci voláchu pod ženským jménem a řkúce: Poď, poď s námi do lázně. A druhý diábel jako z toho umrlce pod jeho hlavú voláše a řka: Nemohu jíti, založil mě hlavě sobě tento. Těch hlasóv otec svatý nic se nelekl, ale pěstí toho těla ponúcieše a řka: Vstaň, móžeš li, jdi! To diáblové uslyševše, pryč běžiece, voláchu řkúc: Svítězils nad námi, otče svatý, Macharí. A to se tak píše, že když jednú svatý Macharius k své komoře jdieše, potkal jeho diábel, nesa srp v ruce, jímžto když chtěl otce svatého uraziti,
