ciesařového přikázanie nedrží, na smrt odsuzuji a jejie hlavu stínati přikazuji. To svatá dievka uslyševši, v nebesa vzezřevši, své ruce spenši, bohu nábožně poděkovala, že již ji ráčil k svatým dievkám a mučedlniciem přilúčiti. A když ji na smrt vedechu, tehda jeden písař sedě a listy píše, k nie vece: Kam jdeš, zlá nedobrá? K němužto ona vece: Jdu do rozkošného sadu mého milého chotě, jenž mi jest duostojnú učinil korunu svatých mučedlníkóv. K niežto Teofilus posmievaje se vece: Když do toho sadu přijdeš, pošli mi róže, ješto tu roste. Tehda svatá Dorota, když na to miesto svého skončenie přišla, bohu se poručila a v túž hodinu jednú ranú nemilostivý kat jejie svatú hlavu sťal. A inhed zjevil se jedno robátko malé, jakž koli v zimě bieše, nesa košík róže jako novosebrané, a k tomu písaři přišed, vece: Aj toť róže, ješto tobě poslala má sestra Dorothea z ráje chotě svého. To ten písař uzřev, zavola velikým hlasem a řka: Ó, kterak jest mocný a pravý bóh, o němžto nám kázala jest svatá Dorothea! A slepí sú všickni, kteříž jejiem slovóm neuvěřie. To uslyšav Fabricius súdce, kázal jeho jieti. A když jeho nemohl ku pohanským modlám obrátiti ani hrózú, ani dobrotivú řečí, kázal jemu hlavu stieti. A tak ta duše do nebes šla a tu se s svatú Dorotú nalezla a tu s ní kraluje věky věkóm. Amen.
Svatého Vedasta
Svatý Vedastus byl sluha boží. Jehožto když svatý Remigius atrabačkým biskupem učinil, vzdvihl se na své biskupstvie šel. A tu v městské bráně dva chudá, jednoho slepého a druhého
