Slyšeli sme dřieve tvé múdré řeči pořádnost, ale za jinú neprázdni, svým bohóm slúžiece, všemu smy rozuměti nemohli. Ale již od počátka, kteréhos urozenie, nám pověz! K tomu svatá Kateřina odpovědě a řkúc: Pověděl jeden múdrý, aby se nižádný sám nesvelíčal ani se hyzdil před lidmi. Neb to činie nemúdří, kteréžto ješitnost tiskne. Protož já ne pro velebnost, ale pro pokoru tobě o svém urození poviem. Jáť sem Kateřina, dci toho krále, jemužto Costus řiekali. A jakž sem koli v svém duostojenství podlé mého urozenie velebně vychována a nad jiné lidi u vysokém učení sem znamenitě prospěla, však to vše potupivši, k mému milému Jezukristu sem se utekla. Ale tvoji bohové, jimžto ty se modlíš, ani tobě, ani jiným spomoci mohú. Ó, přenešťastní, takých nestatečných bohóv následovníci! K nimžto když u vašich potřebách vzvoláte, vám na ničem spomoci nemohú ani vás u vašem nebezpečenství obránie. K tomu jiej ciesař vece: Jest li to tak, jakž pravíš, tehda veš svět blúdí, a jediná ty pravdu mluvíš. Avšak tomu všechna práva chtie, aby na dvú anebo na třech všeliké svědectvie stálo. A ty sama jsúc chceš, ať by na všem bylo věřeno. Jemužto svatá Kateřina vece: Nepoddávaj se, ciesaři, své náhlosti. Nebo pravý král budeš, budeš li nad svú náhlú myslí kralovati a své se náhlosti nepoddávati. K tomu jie ciesař vece: To na tobě znamenávám, že by nás chtěla lstivú řečí osidlati a skrze starých mudrcóv příklady nás po svém umění po sobě obrátiti mieníš!
A když to ciesař uzřel, že proti jejie múdrosti odolati nemóže, listy po všech okolních vlastech tajně rozeslati kázal, aby všickni mudrci učení před ciesař do Allexandrie, jakž najspieš mohú, přišli, slibuje jim, přehádali li by vší svú múdrostí jednu mladú panenku […]text doplněný editorem[218]zbylá folia chybějí
