A tak se domóv vrátil, chvále boha a svatého Jakuba. Amen.
Život svatého Křištofora
Svatý Křištofor dokad viery nepřijal, dotad slul Reprobus, ale jakž křest přijal, tak jemu vzděno jméno Křištofor, totiž Kristonoše, neb jest Jezukrista nosil dvojím činem. Najprvé na plecí přes vodu a druhé skrze vieru v srdci. O jeho svatém životě takto se píše, že byl rodem z té země Kanaan, postavy byl vysoké, dvanádct loket zvýši. A když s jedniem králem bydlil, padlo jemu na mysli, aby nižádnému neslúžil než tomu, ktož by najvětší král na tomto světě byl.
V těch časiech jednoho mocného krále přišed k dvoru, jemu se přikázal. O tom králi tak tehdy lidé mluviechu, že by nebylo mocnějšieho na světě. I přihodi [se]text doplněný editorem v jednu hodinu, že toho krále smiechoval dvorský v jedné piesni, před králem zpievaje, diábla často jmenováše. A kolikrátž koli diábla pojmenoval, tolikrát král se svatým křížem požehnal. To Kristoforus znamenav, velmi se podivil, krále otázal, co by skrze to znamenie mienil. Tehda král dlúho se bránil, nechtě jemu pověděti. Tu jemu svatý Křištofor vece: Nepovieš li mi, u tebe déle neostanu. To král uslyšav, jemu pověděl a řka: Když bez toho nechceš býti, věz to, že kolikrát diábla slyším jmenujíc, tolikrát se tiem znamením žehnám, boje se, aby nade mnú své moci neukázal. K němužto svatý Křištofor vece: Když se ty diábla bojíš, tehda že jest mocnější než ty, a tak já tuto omýlen sem v svém úmysle, že neslúžím najmocnějšiemu, protož i jdu od tebe a diábla sobě pána hledati musím.
A když tak po cestě jdieše od
