ciesařová uslyševši, že malomocna bieše, vstavše, k jejiemu se hrobu brala. A tu poklekši, modlitbu nábožně učinivši, usnula. A inhed se jie svatá Nětiše zjevila takto řkúci: Buď ustavična v svém úmyslu, Konstancia, uvěříš li v Jezukrista, inhed zdráva budeš. K tomu slovu Konstancia procítivši, jako kdy prvé zdráva byla, a tak se zdráva nalezla. Proněžto svatý křest přijemši, nad hrobem svaté Nětiše kostel učiniti kázala. A tak v čistotě přebývajíci, křesťanskú vieru plodila a mnoho svatých panen k sobě přivinula. A tak bydléc bohu se dostala. Amen.
Svatého Vincencia
Svatý Vincencius byl rodu znamenitého. A jakž koli mladý mládenec bieše, ale u vieře křesťanské velmi ustavičný. A byl jest sluha a jáhen svatého Valeria biskupa. Kterýžto biskup, že v řeči prostran nebieše, že se mluvě zajiekáše, poručil byl svatému Vincenciovi svého úřadu práci a sám se na modlitvy oddal a s boží se službú u bóh, myslí vší vznášeje, obcházel. Na něhožto zvěděvše ciesařovy starosty, Dacian a Valentinian, že se v křesťanské vieře obcházejí, kázali je jieti a do žaláře vsaditi. A když již za to měli, byšta tuto svatá hladem se byla umdlila, kázali je vyvedúc před sebú postaviti. A uzřevše je, ani zdrávi a veseli, z toho se rozhněvavše, zvláště Dacianus u velikém hněvu vece: Co tomu dieš, Valerie biskupe, že pod duchovnie tichostí jménem kniežecím se právóm protivíš? Jemužto když svatý Valerius z tichosti odpovědě, k němu svatý Vincencius vece: Nečiň toho, otče milý, by tak strašlivú myslí protivníkóm svaté viery odpoviedal, ale volným hlasem obvolávaj. Pakliť
