Tehda když jim kat, jemuž jméno bylo Dorotheus, hlavy sťal, uzřel, ano jich duše andělé do nebes u veliké světlosti nesú. Proněžto v Jezukrista uvěřiv, bohu se dostal. Amen.
Svatých Prima a Feliciana
Svatý Primus a svatý Felicianus, božie mučedlníci, když vieru svatú plodiešta, za těch časóv tú dvú ciesařiev, Diokleciana a Maximiana, pohanská kniežata, když na ně před ciesařoma žalovali, kázali je v žaláři zavřieti. A když se modlám pohanským nechtěli modliti, kázali je nemilostivě zderúc, ruozno zavřieti. Tehda súdce, ciesařóv úředník, k svatému Felicianovi vece: Smiluj se nad svými šedinami, modl se našim bohóm. Jemužto když svatý Felicianus nepovolil, kázal jeho súdce sviežíc železnými hřebíky jeho ruce i nohy probiti a řka: Budiž tak, až však po mé vóli učiníš. A zatiem zapověděl, aby jemu ani píti, ani jiesti nedali. Potom ten zlý súdce kázal před se svatého Prima přivésti, k němu vece: Aj toť tvój bratr Felicianus ciesařoma povolil. Učiníš li takež, budeš jakožto i on před ciesařoma u poctivosti. Tu lstivú řeč svatý Primus znamenav, k němu vece: Bratr jest mój nebeskému ciesařovi povolil. Tehda súdce kázal jemu oba boky pochodněmi páliti a horké olovo v jeho svatá usta léti. Ale božím divem to jemu nic neuškodilo. To súdce uzřev, kázal je oba vyvedúc stieti. Jichžto těla křesťané pochopivše schovali. Amen.
