ciesaře, aby ho z svatebnieho slibu zbavil a své dcery jemu nedával a řka: Slíbil sem všemohúciemu bohu čistotu do smrti držeti. To se poče velmi ciesařovi líbiti, své dvě dceři, kteréžto měl bieše Gallikan z dřevní ženú, křtěně nalezl. Tomu se on uradoval, svój úřad Římanóm vzdav, rozdal všechno své sbožie chudým i slúžil v chudobě Jezukristovi. V té chudobě mnoho divóv bóh skrze něho učinil jest, a to zvláště, že jediným vzezřením zlé duchy z lidu vyhánieše.
V ty časy Konstantin umřel a po něm zlý Julian, jenž bieše od viery křesťanské odstúpil, ciesařem byl. Ten poče Gallikana násilím k diáblovým modlám přihoniti a řka: Anebo se našim bohóm modl, anebo jdi z země. Nesmějieše jemu ciesař zjevně nic učiniti, nebo člověk vzácný bieše. Odtad se vzdvihl Gallikan, do vlasti Arecie se bral. Tu jeho zlé viery lidie potkavše, ostrým mečem jeho srdce prokláli. A ta duše s andělským pěním do nebes vzata.
V ty časy zlý Julian poče veliký násilník křesťanóm býti a z jich statku je lúpiti a řka: Kristus váš tak řekl ve čtení: Kto se všeho svého statku neodpovie, nemóž býti mój učedlník. A tiem činem křesťany ze všeho statku lúpieše. To také zlý Julian znamenav, že svatý Jan a svatý Pavel to sbožie, ješto Konstancia ciesařovna ostavila, chudým rozdáváta, vzkázal jim a řka: Služte mi a buďte při mně, jakož ste při dřevniem ciesaři byli. K tomu svatý Jan a svatý Pavel odpověděšta a řkúce: Byli sme při těch šlechetných ciesařích, jenžto sú byli věrné sluhy Jezukristovi. S těmi smy rádi
